Nadělil jsem si pod stromeček vzpomínky C G Junga.
![]() ![]() ![]() ![]() |
co že vlastně jsem?
třepetající náplast
na nevědomí
třepetající náplast
na nevědomí


velmi dobré.. každopádně bez vysvětlivek to asi jen málokdo pobere.. s nimi je to dokonalý..

taron: Moc rád Tě vidím a děkuji za upřímnost. Ta báseň je hodně na okraji. Podle Junga se za vědomým já nachází velké nevědomé já, ve kterém je uloženo vše co se historicky na světě událo a sem tam to k nám proniká, jako nevysvětlitelné jevy, taky ve snech a pod. Proto jsem to malé vědomé já přirovnal ke špatně přilepené náplasti.
Moc Ti děkui.
Moc Ti děkui.

co má vlastně ta třepající náplast znamenat - co tím chtěl básník říci? Asi mám malou fantazii :-)))

no hezky, vtěsnat to do haiku je geniální a ta třepetající náplast je povedený obrat
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Psychoanalytické haiku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Letmá komunikace
Předchozí dílo autora : Jen
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?