Taková variace na Spáče v úvalu :) Napsané je to dobře...

Rozhodně žádná nuda...super:)

Málem jsem to přestala číst, ale jsem ráda, že jsem to dočetla. Po formální stránce je to asi nejhorší báseň, co jsem od tebe četla, ale obsah těch tří posledních strof si zaslouží úctu. Držím ti palce.

Tato uvolněnější forma ti sedí víc. Dej si pozor na schéma, opakování je fajn, ale mělo by víc účelné. V tomto případě se motáš v jednom kruhu. I přes otřepané téma mě zaujala tato část "odolává době, kdy Noc přepírá Den" - to už je ten vlastní přínos, o kterém jsem ti psala k první básni.

Opět bych měla ty samé výtky jako minule + chyby v diakritice. Navíc se to špatně čte (nepřirozený slovosled). Ten závěr je lepší, líbí se mi kontakt se čtenářem a konečně je to bez klišé. Největší slabina jsou rýmy - napjatě/upjatě, zrádci/štvanci. Svědčí to o malé slovní zásobě.

Souhlasím s tím, co píšeš, ale zase jsou to jen
všeobecné pravdy. Snažila jsem se jen poukázat na konkrétní nešvary, které se v tvé básni objevily. Pokus se "odobalit" od poezie minulého století a hledat vlastní cestu, třeba použitím současnějšího lexika.

Pokud budu mít víc času, tak se určitě podívám.

Ještě k používání spis. a nespis. vrstvy jazyka: doporučuji přečíst nějakou sbírku od Jáchyma Topola :)

Bohužel tento nápad nebyl úspěšně promítnut do básně, rozhodně bych netvrdila, že je to její specifikum, že ji nějak ozvláštňuje, spíš jí to ubírá. Nepochopila jsi mě, není to o tom psát o sobě, ale vložit do básně něco ze sebe, něco originálního, co by text odlišilo od kupy dalších básní, na které se zapomene...

taron:V rámci vázaného verše zde toto spojení tvoří gramatický rým, který nepovažuji za zdařilý. Nejde se na báseň dívat jen z hlediska významu, ale i z hlediska použití jazykových prostředků. Samotný obrat (v jisté obměně) je použit v jedné písni od kapely Kryštof. Myšlenka v něm je, ale úplně ji zabíjí forma.

Milé řádky, už aby bylo jaro :)

Držím palce, ať najdeš pochopení.

Opět báseň, ve které autor stojí mimo text a popisuje něco velmi všeobecného. Jazyk je velmi nevyvážený (archaické výrazy, nespisovnost , spisovnost,...). Použita otřelá slovní spojení (z hlouby duše, šíp z kuše, bezedná díra, ...). Gramatické rýmy. Světlejší moment přichází se závěrečnou strofou + myšlenka posledního verše, která bohužel předchozí text hodnotově nepřeváží.

Ano, i s touto zkušeností lidstva se každý musí vyrovnat po svém, třeba i v básni. Je neuvěřitelné kolik síly vyzařují lidé, kteří tyto hrůzy přežili...K básni: je příliš popisná (definující), i když jsi k tématu zaujal jasné stanovisko, stojíš mimo text, používáš floskule (není návratu, naděje se vytrácí, denní chleba,...), nevkládáš do textu vlastní emoce, snad kromě exprese s hákovým křížem,...

Holka, to bude ještě bolesti a kopanců, než se to dostane opravdu pod povrch...;)

má to šťávu!!!

Děkuji za návštěvu i komentář. Nejsi vedle, pokusím se to uvést na pravou míru, i když to nerada dělám. Ten rod se vztahuje k trnu, k té prvotní zamilovanosti, k prvnotnímu zásahu citem, ze které se mnohem později stane láska, proto ten skok mezi čtyřverším - básník píše mnohem dříve už kvůli tomu "trnu", teprve potom v něm uzraje láska, proto ten ženský rod v posledním dvojverší, ...;)

Hele, pozér:D Pochybnou existenci je potřeba si užít, to jo;)

Reakce na: "Na gramatiku seru." To je legrační a hloupá věta. To je jako bys řekl, že vajíčko nepotřebuje skořápku. Jenže ono by se pak chudák v té kloace smíchalo s hovnem:D Není tedy obsah jako obsah, takže asi tak...L.

V lednu dělám zkoušku ze současného výtvarného umění a musím říct, že se mi zdá tvůj "fejeton" velice jednostranný. Obdivuji díla starých mistrů, ale teď, teď je prostě jiná doba. Daleko víc mě oslovují výstavy současných autorů než třeba stálá expozice v Louvru. Přiznávám, z Pinakotéky moderního umění v Mnichově jsem byla taky vyplašená, ale člověk se postupem času začne dívat jinak, víc do hloubky. Stačí se podívat na laureáty ceny Jindřicha Chalupeckého (mimochodem je mezi nimi i David Černý) a je hned jasné, že preciznost sice hraje důležitou roli, ale nikdy nepřevýší myšlenku a to, co dílo předává dál. Je třeba si uvědomit, že např. impresionismus byl ve své době také považován za paskvil, že kubismus porušil všechny zásady figurace, atd.,...

Myslím, že jsou tu jiní autoři, kteří se snaží psát jakoby v deliriu a některým čtenářům to přijde i zajímavé. Tak nechápu takovou prudkou reakci u díla, ve kterém si autor na nic nehraje, ve kterém nekřičí rádoby šokující metafory do světa, ve kterém není o pití ani zmínka. Forma by se dala ještě pilovat, ale oceňuji to, jak jsi pěkně vystihla atmosféru sklíčenosti, absurdity nemoci a smrti...L.

Pěkná, řekla bych, taková typicky tvá ;) L.