Proč jsi

Proč jsi?

Ta slova doslova zadoutnala s úst.

Proč, otázka věčnosti.

Proto, hlupáku věčnosti,

proto, že to tak jde.

Život je zrozen z něžnosti,

jak včela když opyluje květ.

Kdo je tím květem,

chce být opylen.

Snad už poháněn jsi vztekem,

jsi rozjíven.


Zas ta otázka, proč,

jsi jak z nekonečna,

jde ti vlastně oč?

Jsi kluk a nebo slečna.

Nemůžeš být hermafrodit.

V téhle době snad.

Mám tě kýblem vody polít?

Z těch myšlenek až vzlíná smrad.


Proč, kdo sémě zasel do mozkovny,

začal se rozpínat jak jed.

Kdo? Věděl by snad Vševěd.

Koho tohle živí, kdo je bestiář?

Komu se ksicht nezakřiví,

je nebetyčný lhář.


Proč?

Pojď si zahrát na doktory,

budem se moci sami sobě smát.

Ten ať si zpívá třeba chóry,

dutá vrba má znovu hlad.