Doteky

Přála jsem si na okamžik vystornovat čas,
tělo se mi chvěje před tím výbuchem,
jediný tvůj dotek rozdá tolik krás,
milióny křídel krouží se vzduchem.

Vzrušením se uvnitř něhou rozeznívám,
dech se ztrácí ve Tvých pevných objetích,
nechci vidět, že se venku rozednívá,
už jenom pár chvilek zbývá do pěti.

Ještě jednou projdi všechna známá místa,
odpočiň si, lásko, ve všech oázách,
nalij do mě víru, ať jsem optimista,
večer čerstvé květy budou ve vázách.