ten smutný stín u větrného mlýna...
ten rytíř smutné postavy...
nebyl jsem to já?
:o)

..zavři oči a nech se vést touhou...

Jsi básník slz i naděje
jsi Luny tiché společník
jsi lyra, co darmo nepěje
jen zpívej dál! Můj dík!

drsný svět, jí síla dána
hájit se jak z Arcu Jana
před zlobou skryta i muži
Růženka je v trnech růží
odraz chladu, píseň jiná
lesklá slupka Sněhurčina
na své cestě, bludný pane
boje zvládneš nevídané
možná zkusíš, ke své škodě
zrušit lekci o svobodě

Děkuji vám všem za komentáře, těší mě, že báseň našla citlivé čtenářky.
Také rád vzpomínám na Pikárec a všechny, s nimiž jsem se měl možnost potkat.

...mlčky hledíme za odjíždějícím vlakem,
já a osleplý semafor...

Potkávám TISÍCE žen,

jen tu JEDNU .... NE

Na cestě strmé roste trní
do očí občas dýchne prach,
vrchol ač ztracen ve hvězdách
s nadějí dál kráčej po ní

Mnoho až mineš domů, měst
kde trny odkvetlé zdobí růže
přes kámen dál jdi, přes kaluže,
již správnou znáš z těch sedmi cest

..berů, neberů, trenérečko, ale co s tím nápisem...?
:o))

..z žil do žil se klene, ta klenba lásky, ošumělá pohádkovým děštěm ze starých říkanek...

Stáří miluje nejdokonaleji, miluje totiž už naposled...

Kdybych byl tím soudcem
s moudrou radou sovy
s nitkou přání ošidných
vpletené do podkovy,
kdybych byl tím soudcem
a na tom koni jel
pak v přání intencích
sám k růži přivoněl
a vesmír plný hvězd
rázem zprostil viny
Co důkaz něhy vznést
chci knoflík ze slonoviny
Noc krásek pak bych směl
do snění vrátit pout
s verdiktem co by zněl
ten knoflík rozepnout
Kdybych byl soudcem …

...květiny, ptáci a to ostatní... skica na syrealistický (nebo realistický?) gobelín s dominující modrou...

Ano, i to písmo jde do ztracena...

...nostalgie mám na rozdávání, přidej mi své barvy...:o)

... našla jsi tu správnou mušličku, tu pro lásku pěti světadílů? Posbirej je raději všechny, jedna z nich to bude...:o)

...a za horizontem čeká sjezd s chladivým obkladem větru... nebo snad další kopec....:o(((

mnohá jsou "lpění" bez nichž těžko žít,
na vzdušných houpají se mostech
však nenechávej převážít
lpění na zbytečnostech

...znám vůni ženy, je neurčitá, pokaždé jiná, fascinující... někdy chybí.. to není chyba té ženy, to je moje chyba, že mám právě čichovou netečnost...

..džbán jen popraskaný, mně z něj zbylo než ucho...