Bez názvu

Známá bezhvězdná letní noc
s malými žlutými světélky
a návrat do ubohých veršů,
které jimi nikdy nebyly.

Dohrála hudba,
„hraj si,“ řekli.
Zůstávají lhostejní
k broučkové minulosti.

Slzy s věnováním
/babičce/
a vzkazem bezmezné lásky.

Stáří miluje nejdokonaleji,
nechá se spoutat na provaz
a dává nejhodnotnější:
je lékem pro má trápení.

/Babičko/
odpouštím Tvé lži,
prosím o přizvání ke sklence,
objímám za schovívavost,
překvapeně obdivuji oddanost…

…cizím kapitánům,
jež mi nenáleží soudit…

Známé horké sluneční ráno
s malou bzučící přírodou,
pití horkého čaje bez mléka,
přesně tak jako v Británii.

Opět ta nenávist sebe.
ty vyděšené pohledy
na ošklivé tělo
ten zvláštní pocit
v suchých ústech
ti malí významní mužíčci
v mé mysli.

… ta nemoc je nekonečná…

Obrácený list, čistý a prázdný.

Miluji Vás pro Vaše dlaně.
Chci s Vámi mluvit pro zelené oči.
Obejmu Váš cit pro tlukot srdce.
Píši Vám s díky za Vaší bohatou inspiraci.
Sejdeme se znovu jen za šlehané mléko.
A nakonec:
Děkuji Vám za naše milování.
/Oba víme, že mi nenáleží laskavá slova a pyšné zvýraznění…/