07.07.2008
3
1320 (13)
0
Noc rozepla stříbrný knoflík,
dálkou omamně zavoněla,
přehebkou nitkou
do sítí pochytala,
báječně tajemná vzrušení.

..povzdychl obzor ohvězděný..

Slyší,
tajná šeptat přání,
každý bolesti květ.

..kolem proletěla sova
v drápcích svírala kořínek,
staré pověry a moudré rady..

Sladce vzlykla
podivná hlubin něha.

Ještě umíme snít!

..zvoní
galaxie stříbrných plíšků,
černého koně
při cvalu zdobí,
návěj hřívy šlehne tmou,
pod kopyty
vzdušné vzrušení,
mezi očima štěstí
a bláznivě ošidné hry..

Odsouzený vesmír
tiše k růži přivoněl,
a noc,
ta potměšilá kráska,
knoflík zapla.
 09.07.2008 15:57
vidím jiskření poezie...krásné ;)
 08.07.2008 05:32
Kdybych byl tím soudcem
s moudrou radou sovy
s nitkou přání ošidných
vpletené do podkovy,
kdybych byl tím soudcem
a na tom koni jel
pak v přání intencích
sám k růži přivoněl
a vesmír plný hvězd
rázem zprostil viny
Co důkaz něhy vznést
chci knoflík ze slonoviny
Noc krásek pak bych směl
do snění vrátit pout
s verdiktem co by zněl
ten knoflík rozepnout
Kdybych byl soudcem …
 07.07.2008 22:04
příjemný kousek pro letní večery...lehnout si na louku,koukat se na hvězdy..hmmm

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.