|
tlukot kolejnic jak tlukot srdce... výhybky a kouzlo semaforů...
 15.07.2008 15 2409(53) 0 |
|
|
Příliš úzká ramena
zmítají
pražci i výhybkáři
z tratoliště jízdy
pod okapy zastávek
zpět
a potom
v počáteční stanici
rozbřesklý semafor
rozevírá cestovatelům
stezky ve znamení rzi
trať pokřižuje pole
než vlak pronikne
břichem
dřív nepokořitelných velehor
Kam poděla se úcta
zčernalých topičů?
Klaníce
modlili se k páře
by jiskra
nezažehla chléb
v lánech opodál
zmítají
pražci i výhybkáři
z tratoliště jízdy
pod okapy zastávek
zpět
a potom
v počáteční stanici
rozbřesklý semafor
rozevírá cestovatelům
stezky ve znamení rzi
trať pokřižuje pole
než vlak pronikne
břichem
dřív nepokořitelných velehor
Kam poděla se úcta
zčernalých topičů?
Klaníce
modlili se k páře
by jiskra
nezažehla chléb
v lánech opodál
Ze sbírky: 
05.08.2008 - 21:59Azure Sky
zajímavé, nejvíc se mě líbí začátek, díky :)
24.07.2008 - 19:53ó díky :D... ale věřím, že to čtení by se mohlo vylepšit... až třeba na recitaci... časem :D
16.07.2008 - 01:03hmm vlaková je dobrá a až bude tramvajová, srdce mi zaplesá...já vím, já vím, tu si můžu udělat sama...
15.07.2008 - 20:34má to skvělou atmosféru....chvíli jako bych měla jasnou představu,která se za další okamžik promění v jiný obraz....je v tom nápad a originalita...líbí a moc
15.07.2008 - 18:57čirá nádhera... vidím v ní spoustu krásných věcí
ať žije impresionismus!
ať žije impresionismus!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vlaková : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Té noci
Předchozí dílo autora : Cyklistická
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sophia [18], hidden [12], Kristýna [2], vercaambro [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
