Úsměv z Thessaloniké

Jako dřív, při cestě příští
do míst, co stala se mi Mekkou
luštím nápis na letišti
vyvedený alfabetou

Spočítat znám tangens arcus
i když zapomenu brýle,
vím i kdo byl Anton Marcus,
s omegou skončil nahodile

Jistý Alfa během řeči
(nikdy jsem ho neměl rád)
že Alfons je, mě nepřesvědčí,
na deltě létal akorát

Beru, že je ve psí mládí
gama záření snad vlivem,
občas že mě Beta hladí
na místě léty nedůtklivém

"ró" si pletu s otazníkem
na "pí" mi schválně chybí rým,
že chabým bývám veršovníkem
Je předpokladem naivním

té dívky, když snímá sponu,
(nečitelný je pro mě list)
úsměv se znakem omikronu
že zvládla by má ústa číst?