...
 04.08.2008
8
1302 (17)
0
galerie


vyprahlé léto
země plná puklin
rozemleté srdce
na prášek

hluboká noc
osamělý stín
horké ruce
plné hvězd

někdy je lépe
na cestu
nevidět
kroky jsou slepé

touha jako květina
s uzavřeným květem
pořád chce začínat
a pořád letí světem

ručičky hodinek
ve zběsilém tanci
míjí nás
někde v mracích

na zemi jen smetí
uplynulé doby
dávno nejsme děti

v narození i smrti
jsme každý sám
 12.08.2008 22:17
pro Severku - ohraná epiteta? možná...ano...na začátku života jsou ohraná, v polovině žádoucí, na konci nezbytná........................................ :-)
 12.08.2008 20:49
působí na mě... jako nějaká horečnatá noc :)... možná trošku zmatečná.. ale fajn... :)
 11.08.2008 09:42
Zaujal mě název...je moc pěkný...i myšlenka...;)
básnička už méně...působí na mě neuceleně...téměř každá sloka se bije za sebe...některá epiteta jsou už hodně ohraná...
a pointa, i když pravdivá...nostalgicky vyznívá do ztracena...- to ale na druhou stranu zase koresponduje s názvem;)...
už se těším na další básně, protože vím, že psát umíš...*
 06.08.2008 21:42
děkuji za komenty...a pro Gabkina - některé věci se odehrávají v prostoru, kam nikdy žádné slovo nevstoupilo............vím asi, co jsi chtěl sdělit :-)
 06.08.2008 13:16
už hodně dlouho přemýšlím, jak to komentovat. Všechny slova mi připadají slabá v porovnání s pocitem, který v sobě mám. Text je přesně druhá , stejně skvostná polovina obrázku.
Fakt nemůžu najít výraz, abych byl spokojen,
Takže jen dík, už dlouho mi nikdo nevložil tak krásno do duše.
 05.08.2008 17:07
..zavři oči a nech se vést touhou...
 04.08.2008 22:11
I mně se to líbí. Je to zajímavě napsané.
 04.08.2008 20:23
 Azure Sky
tak tady jsem neváhal, oslovilo mne to

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.