22.07.2008
7
1442 (20)
0
Tvůj smutek nechci přikrývat svým smutkem,
úsměvu jiskru nech mě vyžebrat
k večeru když před zahrádky plůtkem
na violu hrávám u tvých vrat

Ty staré písně! Při nich jsme v mládí snili
než pouta nasadil nám život chorý
Jen úsměv prosím, jen pro tuto chvíli
změní se písně v pouhé metafory

na lásku z parků a školních lavic,
z tanečních hodin se znakem motýla,
na tisíc polibků, ač měl jsem na víc
pod lucernou, co se nerozsvítila

Vím, že objevíš se, někdy nad ránem,
let podpis v tváři, oči něhou jasné,
v místech, co stala se nám románem
Já budu tam. A lucerna, ta zhasne
 27.08.2008 15:20
moc se mi líbí konec... je to příjemná tečka na závěr :)
 26.07.2008 17:33
Děkuji vám všem za komentáře, těší mě, že báseň našla citlivé čtenářky.
Také rád vzpomínám na Pikárec a všechny, s nimiž jsem se měl možnost potkat.
 26.07.2008 13:12
Vzpomněla jsem si na Pikárec....a na čtení Tvých básní....mám ta slůvka stále u srdíčka...děkuji...*
 24.07.2008 04:50
na konci jsem měla slzy v očích...stačí?
 23.07.2008 07:01
to je nádherné!!!!
a lucerna..... ta svítí!!!
 22.07.2008 22:32
krásně dojemné:-)
 22.07.2008 20:45
..co říci..snad jen , že v každém okamžiku života nastanou události, které by se mohly stát..ale nestanou..kouzelné chvilečky minou bez povšimnutí..
..a pak ..ruka osudu..náhle změní celičký vesmír..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.