Staré písně

Tvůj smutek nechci přikrývat svým smutkem,
úsměvu jiskru nech mě vyžebrat
k večeru když před zahrádky plůtkem
na violu hrávám u tvých vrat

Ty staré písně! Při nich jsme v mládí snili
než pouta nasadil nám život chorý
Jen úsměv prosím, jen pro tuto chvíli
změní se písně v pouhé metafory

na lásku z parků a školních lavic,
z tanečních hodin se znakem motýla,
na tisíc polibků, ač měl jsem na víc
pod lucernou, co se nerozsvítila

Vím, že objevíš se, někdy nad ránem,
let podpis v tváři, oči něhou jasné,
v místech, co stala se nám románem
Já budu tam. A lucerna, ta zhasne