Pěkné, trochu mi to připomnělo jeden můj výlet do východních Čech. Kde jsou ty časy.

Psavec: Miňko: Hanulka: Dandy: Ahoj, díky za zastávku a milé komentáře. Jsou to jen takové bonbónky ke kávě a zákusku, nic hlubokotonážního, ale takový je můj kysucký svět. Můj malý ztracený ráj.

Někdy se stavte.

Tak jsem zas zabrousil k psavcovi (jak je něco zařazeno do erotika a sex, hned na to klikám, že jo). Pěkné. Ono tyhle fyziognomické anomálie znal už starověk a po stovkách let permanentní démonizace se zdá, že nastala jakási doba osvěty (je-li to osvěta, to si zrovna nejsem úplně jistý), ale já to vnímám spíš jako jakési prohloubení sexuální revoluce přelomu 80. a 90. let, kdy explicitní erotika pronikla do televize takovými kultovními pořady jako peříčko a pod. Ale je fakt, že sexuální revoluce začátek nemá. Nebo, kde vlastně? Když ženy odložily korzety, ostříhaly se jako Jozefína Bakerová a začly nosit kalhoty jako Marlene Dittrichová? Nebo už na zhýralém dvoře Ludvíka XVI a Marie Antoinetty? Nebo ještě dřív? My se dneska rdíme pohledem na oboupohlavní individuum v pornoskeči, ale chlope, to jsme pořád ještě někde uprostřed, nebo na začátku. Bude to ještě zajímavější. Zvrhlejší, lepkavější, růžovější... jako s objevováním prostorvých dimenzí.

Trochu potíže s čárkami ve větě, taky ten slovník není kdoví jak bohatý (je to samé jsou a své a tvé), ale podařilo se ti uniknout tradičnímu seskupení do slok, takže forma to zachraňuje.

Takže to dobře dopadlo.

To je milé. Milé a posmutnělé.

Přesně tohle jsem prožíval taky. Najednou člověk už delší dobu cítí, že tam domů už nějak nepatří, že vyrostl a očekává se, že se nějak nevím jak osamostatní, že vypadne, že se provdá, ožení, odstěhuje, že už nebude dávat podnět těm skrytým opatrným narážkám na to, že by se měl někam podít a žít vlastní život... atd atd.

A taky mě to hnětlo v noci, za tmy, když je v domě ticho. Jakoby i to ticho mluvilo nepříjemným tónem.

Popsalas to hodně plasticky. Hned jsem se v tom našel.

Plynové lampy. To ještě existuje? Když si tak člověk uvědomí, co všechno ještě existuje a přitom by existovat už vlastně nemuselo. Nebo nemělo existovat.

To je let co ses ztratil z tohohle světa a ta báseň pořád dělá, že tu jsi a miluješ a žiješ jako to, cos byl dokud jsi byl.

Líbí se mi to druhé.

Nádhera. Úplně to prožívám a představuju si v pestrých barvách. Hlavně u té kávy, to je tak příjemná každodennost, čiší z ní touha po klidu.

Doporučuji zůstat u svléká.

Já bych rád dosáhl diskuzí na téma Kam poezie směřuje, což se těžko rozpoutává, když to někdo utne slovy,, Tohle není dle mého báseň".

Čeho teda chceš dosáhnout takovým dílkem?

Z toho, že u básně, kterou nepovažuješ za báseň a těch je tu většina, zřídka kdy napíšeš kloudný komentář.

Tedy to bych do tebe nikdy neřekl. Nejen že se mi to nelíbí, ale tím, žes tam nenapsala adresáta, to beru jako dílo útočící na kohokoliv co ti kdy napsal nějaký komentář k dílu. Hlavně že ty se komentovat bojíš. Svoje názory zkus ventilovat jinak, prosím, poezie si takové zacházení snad ani nezaslouží. Hned se z toho stává angažovaná záležitost. Místo toho, aby tam bylo nějaké mravní ponaučení, se člověk dozví, že ani ty nemáš daleko k vulgaritám. Smutné.

Velmi zdařilé, velmi. Ano. Poslední odstavec to sice hodně pohřbil, protože z toho udělat citovou záležitost a vyčpěla z toho ta přírodní drsnost. Ale jináč pěkné.

shane: Co naděláš Shane, noví umělci staré publikum málokdy osloví. Ledaže nepřijdou s ničím novým.

Stejně si hrají jen na modernisty. Hehe. Kde už jen jsem tohle slyšel toho chlapečka říkat?

Zajímavý jinotaj.

Na mě je to příliš komplikovaná a odborná báseň. Netroufám si.