Pod hladinou lesku

Na povrchu je všechno tiché
leskne se to jako jablko naleštěné do výlohy
Nikdo nevidí tu tmavou měkkost uvnitř,
kde se už dávno něco kazí

Úsměv drží tvar, ale v koutcích úst
sedí únava, která se tam zabydlela už před lety

Některé věci člověka bolí dlouho
Ne jako rána
spíš jako kámen v kapse,
na který si zvykneš,
ale nikdy ho úplně nepřestaneš cítit

A někde mezi tím vším
je prázdné místo
ve tvaru jednoho člověka

Chybí mi
Ne hlučně,
ne dramaticky
spíš jako ticho po písni,
kterou už nikdo nepustí

Ale člověk se jednou
musí podívat dovnitř
bez světla z výlohy,
bez hezkých slov,
bez masky
A najít tam to jediné pevné místo,
které se ještě nerozpadlo

Tu tvrdou kost síly,
která říká
zůstaň
Zůstaň dobrý
K sobě
K lidem

Ne protože svět je něžný,
ale protože není
A přetvářka je jen další
tenká slupka,
pod kterou se věci kazí ještě rychleji

zůstaň