Pryč

A tak bych šla. Dál, bez ohlížení. Mějte se tu dobře! Minula bych domy a zašla do lesa.. Pohledem hladila zeleň smrků a bezlistou krajku dubových korun. Vpíjela se v nach úsvitu a konejšila se červánky zapadajícího slunce. Opustila bych svou skrýš, a poddala se slzám, které tam někde uvnitř mě jsou ukryté. Nestyděla bych se za ně. Ani za sebe. Nebyl by tu nikdo, komu bych jimi ublížila.
Plula bych jako mraky, někdy nevinně naducaná jako bílý beránek, někdy hrozivě zamračená jako přicházející bouře.
Plynulá bych jako voda. Líně se proplétala mezi břehy a zrcadlila bych zářivé slunce a modrou oblohu.
Byla bych. Já. Celá. Jakákoliv.