|
rodině kterou si vybereš
|
metafora prázdné sklínky
dítě si brekem vylívá a nikdo nedolije
pak zavíčkovat prázdno
dotáhnout
(borůvky 74)
už si roky přeléváme navzájem
jeden doušek
všichni dead
daleko od sebe, zdrahlo tofu
krize a válka a utrpení
úzkosti a kočičí chlupy
ale stejně
navzdory fyzikálním zákonům
pomalu vody přibývá
dítě si brekem vylívá a nikdo nedolije
pak zavíčkovat prázdno
dotáhnout
(borůvky 74)
už si roky přeléváme navzájem
jeden doušek
všichni dead
daleko od sebe, zdrahlo tofu
krize a válka a utrpení
úzkosti a kočičí chlupy
ale stejně
navzdory fyzikálním zákonům
pomalu vody přibývá
Hm, to bude jen optický klam. Newtonovský zákon zachování hmoty říká jasně, že i když se budou Holanďani na těch svých kolech brodit po krk ve vodě, že vody je pořád stejně. Jen jí trochu víc roztálo, no.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
unavená naděje : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : melanocetus johnsonii
Předchozí dílo autora : setkání

