Podle překladače je Mlsná huba v balijštině demen daaran manis.

Dobre.

Divné. Dost prvoplánové rýmy.

Na první pohled to vypadá, že se lidstvo nedokáže z historie poučit, že se vrhá od omylu k omylu, protože je hloupé a naivní. Ale já si třeba myslím, že lidstvo navzdory staletím humanismu, je stále krvelačné a kruté a že si válku přeje. Proč by se jinak dál vyráběly zbraně (údajně na obranu, údajně mírové prostředky). Lidi chtějí válčit a zabíjet a umírat, posouvat hranice krutosti dál a dál. Nějaká praještěrní část mozku v lidech to chce. Když už to není válka a vraždění se trestá, tak aspoň v televizi a na webu. Dál se vedou imperiální války o území, náboženské války, ekonomické hybridní války. A matky dál pláčou, jak píšeš, a nejen matky, i sestry, manželky a nesezdané jak to nazvat.. partnerky,... dál se mrhá masem a člověk se ptá, k čemu je vlastně všechno to vzdělávání a výchova, když to v posledku málokoho zajímá.

Hezké. Sladkobolné, protože v jiném věku se neprobudíš (teda pokud nemáš druhý den narozeniny, ale to budeš ještě starší a tady jde o to probudit se v mladším věku). Záchranná síť je se dvěma n. V názvu je to blbě, ale hned na začátku básničky dobře. Mám rád dvě n vedle sebe, jsou jako most.

Hezké. Úvod je velmi oxymorónový. A prostředek zajímavě geometricky pojatý.

Nejlepší dílo týdne. Možná měsíce.

Zaujalo mě spojení Já blbka. Je to takové jablečné spojení, musel jsem si to přečíst znovu, jestli jsem se nepřehlédnul.

Tady na Hukvaldech majou lišku! Každý se s ňu chce vyfotit. Vidíš ty babiny s lyžařskýma tyčkama, co se obvykle na hrad už nevyškrábou, bo je to do kopce, jak se hrnou k lišce. Většina v životě neslyšela Bystroušku od Janáčka, pletou si ji s chytrou kmotrou liškou od Lady a myslí si, že je to pohádka s dobrým koncem. A jak se téj lišce na kameni ten ocas krásně leskne! Dají si v oboře kafe se šlehačkou, prohlídnou si muflony a daňky, ale v myšlenkách jsou už doma ve vířivce. Kolem proudí dav svobodných matek s kočárky se svými oplodňovači, které si nikdy nevemou za manžely (pro jistotu), kukačka kuká a léto stoupá po teploměru až do stratosféry. Prostě pohodička dnešní doby.

Poměrně krátká věc. Na tebe.

Z toho by byl málem scénář pro nějaký ultraoutdoorový intelektuální francouzský film.

Zavlažovaná krajina je ale hezčí než ta vyprahlá.

Taky kdesi hluboko v mé aortě zaznívá jakýsi neuchopitelný podtón.

Zahřeje.

Sestáváš z prázdných molekul a plní je černá chladná voda.

Jo, ve dvě ráno se probereš a svět je jedno velké zklamání. To nám ten den pěkně začíná.

Líbí se mi ta syrová upřímnost - je to jen okamžik a navíc vyslovený v duchu, oni by si zřejmě toto všechno nedokázali říct nahlas, musely by se jejich věty zazipovat jako rozhovor, ale to je jedno.

Ale taky si říkám, jestli jsi tady nezredukoval lásku jen na tělesnou stránku. Ta poslední věta, to není láska. To je tělesná touha. Mužská redukce. Ostatně taky to říká Viktor. Kate myslí na sebe a na svou metamorfózu.

Dobře se to četlo.

Hezké, vyspělé verše nad kterými se člověk zamyslí a přečte si to znovu a pak se zamyslí a přečte si to znovu, aby se pak zamyslel a přečetl si to znovu.

To je milé. Tvoje lásky stárnou jistě s grácií. Ostatně pro tu potkanou starou lásku to bylo taky setkání se starou láskou. To já se bojím potkat svoje staré lásky. Mám bludnou představu, že jsou to pořád sexy kočky a bojím se zklamat. Jo. Inu ty jsi založením veselá bytost, takže takové setkání v tobě vyvolá příjemné vzpomínky a snění a vygeneruje milou básničku. Já bych dostal leda deprézi.

Asi se shodneme, že řepka fakt smrdí, když kvete. A te motýle od ní pak načuchnou.

Á maestro si zatrempařil.