Homér: To je přesně to, co je čímdál větší kumšt najít. A jedině pěšky, jak píšeš. Z auta to brzy nepůjde vůbec. Já se vrátil teďka z plavby - ukázali jsme malému velký svět s nekonečnou linií moře na kterém široko daleko nic není, svět kde se mluví jinak, jí jinak, myslí jinak - ale proč musí být všude tolik lidí? Mraky lidí. Hejna lidí. Je čas navštívit svou poustevnu v Kysucách. Tam lidi nehrozí. A musí se tam pěšky, bo teď když je sníh, se tam autem člověk nedostane. Někdy se zastav.

Měj se.

Ještě budeš potřebovat komín, nezapomeň.

Cestuj Michale, cestuj. A na cesty si vem lékárničku, všechny léky, tlakoměr, defibrilátor, dializační přístroj, kapesní CT a RTG, do mobilu si nahrej svou zdravotní dokumentaci, jodové injekce, adrenalinové injekce, svůj bažant a tradá!!

Život je barevný rváč.

Mno,..... to je výstižné.
To podepíšu.

Podobný pocit mívám taky. A lepší to nebude. Na každé zastávce se ale vystoupit nedá, vlak kterým jedem, jede jen dopředu a nás by mělo uklidnit, že jsme aspoň projeli kolem. A snad je v tom i ten hlavní omyl a zrada a příčina sladkobolu, že se z okna díváme dozadu a ne na zastávky, které jsou před námi. Že méně plánujeme a malujeme si budoucnost, než propočítáváme, co jsme nestihli. A to přitom jen stačí kolikrát otočit hlavu správným směrem. Hmm, zřejmě s tím člověk nic nenadělá, je-li už jednou melancholikem. Taky to dítě v nás, které svého času den za dnem nacházelo nové a nové horizonty, kde je? Je tu pořád. Někde. Nebo zůstalo tam vzadu, osamocené a ztracené a my se snažíme na něj zapomenout, protože dětství je jedna z nejbolestivějších výčitek dospělého člověka?

Neu: ;-)

Není na jahody brzy?

Stíny Olofů palmových .. vtipné. Jak říkají staří latiníci Sub olea pacis et palma virtutis.

Já potkal demonstrace jen párkrát. Když mi byli tři, to byla moje první, taťka mě vzal na ramena a dav cinkal za přihlížení Václava Havla na balkóně klíčema. Pak až jednou v Amsterodamu jsme hledali obchod, kde by nám prodali nějakou gandžu a když z jednoho kofeeshopu vylezeme ven, byla ulice zničeho nic plná policistů na koních a vodních děl, tak jsme se zdejchli do klidné uličky. A v Berlíně, tam snad mají na demonstrace nějaké kurzy nebo co, lidé vyrobí papundeklové transparenty a cedule (to by stálo za zevrubný antropologický průzkum), stojí a polohlasem skandují u Brandenburské brány tak hodinu než si podají ruce a jdou domů. U nás v česku to máme pěkně vyrovnané: na jedné straně náměstí skandují podporovatelé, na druhé odpůrci a mezi nimi se procházejí maminky s kočárky a zmatení turisté... ideální pozice pro kamery.

Někdo v sobě objevil básníka až ve 33 letech. No, lepší, než umřít za hříchy lidstva, ne?

Leslie: Ó, to byla krásná pochvala, děkuju.

Vesmírné erotické polohy jsou relativní. Tak třeba Slunce se ve skutečnosti na obzor nedere, to my se natáčíme, abychom měli Slunce v poloze na obzoru. Poloha "na obzoru" to zní dobře - v živočišné říši by to mohla být poloha s hlavou v rozkroku.

...čili život již ne štěněte.

Pěkné

Pěkné a smutné. Přemýšlím, jak chutnají nezralé zelené třešně. Asi moc sladké nebudou.

Stále častěji se nachytávám, že dojem, jaký ve mně básnička zanechává se dost odvíjí, od aktuálního rozpoložení a třeba od hudby, která zrovna hraje, takže, když nejsem duševně v souladu, málo co mě dost nadchne. Tady jsem v souladu. Název neřeším. Pomáhám zrovna organizovat výjezd starostů z mikroregionu Telčsko k nám na severní Moravu, možná proto mě to ťuklo?... spíš ne.

Napsal jsi to s příjemnou porcí nostalgie. Líbí se mi to. Taky jsem byl v Telči. Proběhl jsem náměstím a dal si v restauraci pstruha. A vím, že bylo léto a já měl zrovna taky období platonických lásek, které zanechaly hluboké rýhy na neokortexu. Telčské náměstí je kulisa jak ze Smetanovy opery. A že je Fanta dražší? Kolik sis jich mohl koupit tehdy a kolik dnes? A s nostalgií a platonickými láskami je to stejné.

Smutné a to ještě netrpíš depresí ze subjektivního vnímání času jako já. Na základce a na střední jsme zjistili, že když má organismus vypěstovaný návyk na alkohol, tak má člověk větší šanci, že přežije otravu methanolem. A tak jsme si snažili co nejrychleji vytvořit odolnost pro případ otravy a ejhle po dvaceti letech ti doktorka řekne, že se ti začíná zvedat hladina cukru a je třeba ubrat abys neměl ztučnělá játra, kornatějící tepny, cukrovku, infarkt... nasedneš do rozjetého autobusu, v kapse Skácela a je plný krásných sexy lesbiček, nic pro tebe, to je smutné. Ale láska tam někde byla, takže dítě, nedítě, máš fajfku a život jsi nepromarnil. Asi. Z čeho jiného má básník čerpat naději?

Vida, zas jednou malý šperk na psaneckých stránkách. Tohle je hooodně dobré. Poetická samota. Bez ozvěn, která se stává všedností. Zaujalo mě slovo HEZKOST. Máš evidentně básnický cit pro náš nelehký ale krásný jazyk. Rád jsem si to přečetl a procítil.

... a s pořádným provazem.

Podobné básničky mi vždycky připomenou, jak jsem kdysi chtěl vytvořit obrázkovou učebnici malých ptáčků pro děti, aby uměly poznat sýkorku, hýla, rehka, vrabce... každý ptáček měl mít obrázek a pěknou krátkou říkanku.

Hezké, to mi připomnělo, že už chci na svoji chaloupku, do své ukryté poustevny za liškami a medvědy a vlky, honit se po lese za laněmi, brouzdat ranní mlhou a šlestit listím pod nohami... mám v kanclu zimu.

Mám to úplně stejně.