Zajímavé. No myslím, že do zdejších vod vneseš nový prvek.

Třeba jazyk obecně. Dobře se čtou básničky, kde řeč plyne tak, jak se normálně mluví a přitom se verš nekroutí, aby se rýmoval, prostě přirozenost. Tady je to konkrétně ve druhé sloce druhý řádek. Proč v mých verších lásky není. To mohl napsat Svatopluk Čech, ale dneska to zní zastarale a nikdo by v běžném hovoru takovou větu nevyslovil. Jasně - nikdo nemluví ve verších a nerýmuje. Moderní poezie se bez rýmu obejde, ale aby nepůsobila moc civilně občas si člověk rád nějaký trefný neobvyklý rým přečte. Jde o to tu svoji myšlenku zprostředkovat pokud možno umělecky, ale přirozeně. No a pokud jde o gramatiku, tam si musí každý autor sáhnout do svědomí a rozhodnout se, do jaké míry dá prostor hovorovému stylu, nakolik bude sprostý, nakolik dyslektický apod. Aby poezie fungovala a byla opravdová, je třeba udělat krok stranou a ten hovorový jazyk uplatnit. I já rád použiju "páč" místo protože, protože pak výpověď básně působí upřímněji. Ty mý se asi zabili ... už mi tam vadí. Navíc na konci, kde básnička rezonuje. Drsná výpověď s vulgarismy je namístě, to je koneckonců to, co bych očekával, ale pozor, aby si čtenář neudělal falešný obrázek a neřekl si, tohle možná buran. Prostě to chce trochu vyvážit. Si myslím. Ale já jsem jen jeden z mnoha hlasů, co tu zazní. Jestli si z toho něco odneseš nebo ne, je na tobě.

Mno, podle profilu to bude o něčem jiném než se tu dá obvykle přečíst, tak uvidíme. Zatím spíš podprůměr. Teda, ne že bych řešil češtinu jako někde na úřadě, amatérský web snese lecos. Ale dobré dílo si najde hodně čtenářů a získá zajímavou zpětnou vazbu. Hodně štěstí.

Geometrie útěků a trigonometrie nedotýkání se, těžká matematika pro tak prázdný prostor.

(Hle jaký to poetický komentář!)

To je milé číst. Poezie bez stigmat, perverzí, sebedestrukce, deprese, schizmat, nářků a nenaplněných tužeb. Bez niterných bouří, sexuologických diagnóz a frustrací a jiných patologických jevů.

Já už na vojnu nešel. Píšu básničky a nemluvím sprostě. Lidi si dlouho mysleli, že jsem gay, dokud se neprovalily moje aférky s holkama. Taťka byl ze mně na nervy (fotbalista). Kdoví, bez těchhle kontrastů bychom třeba jen opakovali stejné vzorce.

Tohle se mi dobře četlo. Pýcha v tomhle prostředí má svou specifickou chuť, myslím, žes ji popsal opatrně, ale trefně. Líbí se mi ten lehce šišlavý začátek.

A je to smutné nebo šťastné? Údělem rovnoběžek je střetnout se jen jednou. V nekonečnu.

To je furt nějaké buď a nebo. Buď jsi spokojený nebo nespokojený a nic mezi tím. Buď jsi básník, nebo ženatý a s děckama. Jako by to nebyl jen okamžik. A pak ...pffff ...zase básník. Jsou na tom lidi hůř. Chceš mít křídla, dlouho je nemáš, pak ejhle, vyletíš a nahoře je zima, tak slítneš a pozoruješ na obzoru v ohradě koně se slzou v oku. Ale chlap si vždycky poradí.

na té se ale neoběsí

Včera náš Toník referoval, jak pomáhal dědovi na zahradě a že doufá, že to Ježíšek ocení (doufá v dost drahé lego). Načež jsem řekl, že dobré skutky mají být nezištné, ale možná by se hodila přehledná tabulka, aby každý věděl, jestli to už nepřehnal, a jestli je svému vytouženému cíli blíž, jestli už má fajfku. Metafyzika ani teologie odpověď nepřinesou. Leda snad historie, až jak to všechno skončí, tak pak teprve můžeme provést analýzu toho, jak moc nám ten nahoře naslouchal a zda vyhověl, nebo ne.

TualKraplak: Ahoj

Teď přemýšlím, jestli tomu chybí hloubka nebo délka...

..... eehm.... růžovoučká veršovánka o koťátku..... trochu jako karamelka, co se dostane mezi zuby a po nějaké době už se člověk shání po kartáčku na zuby. Představuju si, jak ji někdo recituje v plénu a hřbetem ruky si každou chvíli přejíždí přes obličej.

Hm, pravá láska může být jednostranná. Proč by ne?

(Nějak pořád přemýšlím nad něčím docela jiným: když dám otazník doprostřed textu, je to vůbec otázka?)

Pěkné. Zajímavý verš, ještě jsem na podobný nenarazil.

You simply can.
Máš výhodu - jsi básník.

To je jak 4 33 od Johna Cage.
Tolik prostoru k zamyšlení.

V podobném vnitrobloku v hospůdce v Brně jsme si jednou zašli s Nowišem na pivko po letech. A v zahrádce hráli hospodský kvíz a my jsme jim schválně odpovídali nahlas.

Myslím, že i kdyby sis řekl, že písať už nebudeš, přijde to nutkání úplně samo a nic s tým nenaděláš.

Nikoli barde, to je o mně, až na ty eura, já jsem dost držgroš. Pěkné. Asi se v tom uvidí víc chlapů.