Dandy: děkuji Ti

Psavec: Děkuji, hlubokoslkon

slnečnica: převeliké díky

Brigita: Moc děkuji a červenám se

Dandy: Já převelice děkuji

puero: Puero, já se červenám jak to víno. (které mimochodem vůbec nepiji :D) Jen jsem si tak představoval při té scenérii, jaké by to bylo, zatopit v krbu, dát si víno a prostě jen tiše existovat. Moc děkuji za komentář a zastavení, které mě potěšilo víc, než cokoliv za poslední dobu.

Psavec: dekuji, příteli

Vaska49: asi by to šlo bývalo i bez toho. Asi jsem se ori psaní moc zasnil pri odlesky zapadající slunka ve skle... dekuji ti

Dandy: prevelice diky

Dandy: "Dozrál čas dilematu, být pro anebo proti, pak čekat na výplatu, jak jiní patrioti..."

Hele kámo mě ta doba taky děsí a to jsem o malinko mladší.

Nezbývá nám než plout po té řece,
vždyť není věší pravdy u nás přece,
že z kořisti se dějinami stanou lovci,
a ta růžová duhová ovce - zůstane ovcí...

Velká škoda rymusu... velikanananska - pac jinak je to hrozne ťuťu hezu...

Dandy: "Nemůže-li býti pravda vyřčena bez pohoršení, lépe mi příjmout pohoršení, než pustiti pravdu.!" - Jan Hus.... akoukej jak ho dnes velebíme... "Úloha osobnosti v dějinách se prakticky stává z ochoty dotyčné osobnosti zemřít, nebo se nechat zabít dříve, než stačila odvolat." K. Kryl. Takže stačí vydržet a pak zvolit nějakou epickou smrt (sarkasmus)

puero: báseň to opravdu asi nebude, na tom se s tebou shodnu...

Pokud bych mohl rád bych životní výtah rozšířil o horizontální pohyby... Někdy se totiž hýbeme a přitom stojíme stále na místě. Někdy se zasekneme protožš prostě zmáčkneme moc tlačítek najednou. V honbě za lepším patrem - zástaneme stát, nebo dokonce se i propadneme. Lidé do našich výtahů vcházejí a odcházejí - to je hold trpká lehkost bytí. Je důležité zkusit najít spolucestujícího. Alespon jednoho, coz je tezsi nez se zda. Zkusit po sobě zanechat alespon malinkou stopu, v podobe sve pile a prace - idealne potomku.

Nasranost ti svym zpusobem sluší... I já a to jsem poměrně vysoký velký chlap... bych se asi stáhl někam do kouta a dělal, že raději neexistuji. Krásné, udérné, jasné.

Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát - Co děti? Mají si kde hrát?

Neumíme už ani tvořit hezké věci, v pomatené hobě za umělou originalitou...

jo souhlasím s tebou - bohužel

Nejlepší je rybařit bez háčku ... prostě jen sednout, sledovat hladinu, dát si chlazený... a nechat nachvilku utichnout cvrkot aut, mobilů, budíků, hovorů, mailů, upozornění, facebooků, whatsappů, signalů, messengerů....

Basnicky mi rytmusem ujizdi sem a tam... ale nevim zda je to spatne... je to pocitova zalezitost... neumela, proste tak jak vyletla z duse... coz je vlsastne fajn

Svět sociálních sítí, filtrů a podobných s prominutím sraček, trápí i mnohem starší generace. možná o to víc, že jsme ještě zažili svět bez mobilů, internet byl výsada, při které se člověk modlil, aby nezazvonil telefon (kdo ví, ten ví). Lítali jsme venku, četli - rozvýjeli fantazii i poznávali... dnes staci dvakrat tuknout a vse mas pred sebou na obrazovce, ale otazka zni, je to realny svet? Ptas se kam patrite? odpoved je vlastne jednocucha a jen musim trochu opravit slovoslet - Ne kam ale KOMU? Patrite zejmena sami sobe. Vysrat se na svet okolo a zit po svem at to stoji co to stoji - a ver mi nekdy je cena az neuprosna...

Na jednu stranu se modlím, ať tohle zase poznám, na druhou chápu ten hluboký stach... hezky podáno.

Tohle ženský nikdy nepochopí... :D