Má něco do sebe, ale je na ní až moc viditelné, že jsi ji sem dal tak, jak přišla. Někdy je to dobře, ale v tomto případě bych ji asi ještě trochu učesal a vyhladil nedostatky. Dost se Ti tam opakují slova (oči, zhasne, Tvé, Tvých). Může to být záměr, hodně to používám i já protože je to skvělý jazykový prostředek, jak vyjádřit nějakou emoci a zesílit ji, ale tady je toho opakování moc, aspoň tedy na mě. Obsah se mi ale líbí, Tvé vlakové momentky mám rád :) Tak přeji hodně štěstí při hledání té nejkrásnější...

Malinké světy jsou ty nejhezčí. Krásná báseň...

Přemýšlím, co k ní napsat a tak trochu souhlasím s Leslie. I mně se Tvé básně z poslední doby zdají jiné. Asi je to jen pocit, ale jakoby ten, kdo je psal byl s něčím nespokojený a chtěl na chvíli odplout někam daleko... jako ty lodě, co v bezpečí přístavu škubou kotvami. Mimochodem, tohle je opravdu nejhezčí pasáž a krásný obraz...

Pohltila mne… a nejvíc ten konec. Je úžasný…

Hm… tohle je nevšední báseň s velmi autentickou atmosférou. Příkláním se k názoru ostatních, možná je tam to srdce na škodu. Nicméně i tak je to moc hezká báseň, pro mě jedna z Tvých nejlepších.

Přečetl jsem si ji už včera a mám z ní i napodruhé rozpačitý pocit, promiň… První sloka je zvláštní, vůbec se nerýmuje. To by samo o sobě vlastně nevadilo, ale ve druhé části už máš schéma jasně dané. Působí to trošku, jakobys jednu část napsala dodatečně a v jiném rozpoložení. Nevím, jestli mi rozumíš, jak to myslím… Možná by daleko lépe vyzněla, kdyby to bylo v obou slokách sjednocené. Obsah se mi ale líbí, škoda té formy...

Lasak: Jéé, jak já bych takovou schopnost na škole bral :) No, ale v zásadě s Tebou souhlasím a vidím to dost podobně. Kavyly si už nicméně ale budu pamatovat...

Nepodceňuj se, není to vůbec špatné, spíše naopak. Jenom bych si opravil ty chybky, pokud to není umělecký záměr :)

Je v ní hodně zajímavých míst, ale ten konec je úžasný, krásně báseň zakončí... Povedla se.

Lasak: Takové věci nepřiznávej, kazí to dojem intelektuální bytosti :)

Slovo “kavyly” jsem dodnes také ještě neslyšel, i u mě má premiéru :)
Z básně mám zvláštní pocity. Není úplně špatná, obsahem je určitě zajímavá a cítím, co jsi chtěl říct, ale přijde mi, že by na mnoha místech potřebovala ještě vybrousit a ohladit. Pak bych se nebál ji zařadit do naučné poezie :)

Jsem trochu zmatený z poslední věty a nejsem si jistý jestli tam není překlep, který by docela dost změnil strukturu slovosledu a jeho význam. Záleží na tom, jestli jsi chtěla napsat opravdu "starší, byť o pár seschlých květin" anebo "starší být o pár seschlých květin". Tak jsem trochu na vážkách :)

Mně naopak přijde, že tady jsi ze svého stylu malinko vybočil (ne nijak zásadně, ale přesto tam ta změna je patrná). Asi by chtěla ještě malinko učesat, ale i tak, jak je, se mi líbí...

Asi mám trochu radši Tvé méně syrové básně. Ale je to jen můj úhel pohledu :)

*A Tvá myšlenka se mi líbí.

Nevím, jestli jsem ji pochopil správně, ale vyvolala ve mně trochu úzkost. Nevadí mi, když se někdo drží při zemi, je realista a na nějaké létání v oblacích ho neužije, ale vadí mi, když druhým v rozletu, ve snění a vlastně v čemkoliv brání a má jen svou pravdu. Pěkně jsi to vystihl v této části:

"A budu stříhat peří ptákům
a lámat ruce těm
kdo šplhat chtějí po nebi"

Pro mě je to nejsilnější okamžik v celé básni…

Kdysi jsem někde četl, že dospělým se člověk stává až tehdy, když odpustí chyby svým rodičům a přijme je takové, jací jsou. Nevím už, kde to bylo a kdo to napsal, ale ta věta mi utkvěla v paměti. Myslím, že je v ní mnoho řečeno. Hned jsem si na ni po přečtení této miniaturky vzpomněl. Ale myšlenka této se mi líbí. Jsou chyby chybami?

Hm… Moc hezký nápad a provedení, netušil jsem, že tady na něco takového narazím. Se zvukovou stopou to působí velmi uklidňujícím, relaxačním dojmem. A jen tak mimochodem… máš velmi příjemný hlas. Jsem rád, že jsem mohl číst a poslouchat.

Je cítit, že je prožitá a zaujalo mne, jak jsi to vtiskla do slov. Poutavě a bez nějakého velkého patosu. A i když mám radši kratší básně, musím říct, že u této jsem ani na chvilku myšlenkou nezabloudil někam jinam, strhla mne. A zvláště pak ten konec...

Super. Docela by mě zajímalo, jak by zněl zhudebněný. Jenom bych měl malou poznámku k tomu poslednímu řádku, kde se mi při čtení slovního spojení "moct říct" trochu zamotal jazyk. Jinak ale krásně plyne...