Orionka: Jak už jsem psal Zamile, rispet mě svádí ke svému původnímu smyslu, k milostné písni. Napsal jsem dnes v noci tři (dva jistě mnohem originálnější), ale mě k němu sedí více "komerční " forma.

Zamila: ...jak jsem to psal, něco je realita, něco otázka vkusu. Respektuji, že dle tvého není. Kvalita v poezii je, myslím, velmi komplikovaný a relativní pojem. Řekl bych, že jí prověřují roky (někdy staletí). Jakási nesvázanost slok je, z mého pohledu, podstatou rispetu. Proč by takovou formu jinak měl. To by mohla být dvě střídavá čtyřverší nebo jedno osmiverší. Takto si zachovává charakter lidové písně.

Orionka: Jo, takhle je to logičtější

Timothy A. Postovit: Děkuji

Napsala´s, Allone, hezkou básničku. Když si jí několikrát nahlas přečteš, možná, stejně jako já, získáš pocit, že by se dalo něco vylepšit. Třeba v druhé sloce třetí verš je moc dlouhý a opakuje se slovo sen nebo ve třetí sloce se moc nerýmuje jiné a bílém. Snadno se to dá napravit, aniž bys změnila smysl toho vyznání. To je samozřejmě pouze moje rada, je to jenom na tobě.:)

Nejdříve jsme si myslel, že je to další rispet. Možná škoda, že není. Šel by z toho snadno a byl by fajn.

Orionka: Ještě se vracím k tomu novotvaru "trní" . Hezká ukázka toho, jak může být poezie inovativní. Skoro se nabízí otázka, proč takové sloveso neexistuje, když se větve větví, a my trnem, proč by se trny nemohly trnit (hned mi to podtrhlo a nadává mi to - co to píšeš, Turnere!). Naštěstí nejsem automat na opravy textu, ale poeta :)

Severak: Děkuji za zastavení se. Nechci, aby to vypadalo, že se pokouším o nějakou nápravu, či obrodu poezie. Stále a bez výjimky uznávám, že si každý má psát tak, jak to jemu vyhovuje a jak to sám chce.

korálek: Děkuji

Lenča: Děkuji

shane: Děkuji, jak jsem již psal, k tomu aby někdo psal krásné básně, nepotřebuje mít nějakou speciální teoretickou výbavu. Nicméně vzdělávat se je vždy dobré. :)

Amelie M.: Děkuji, ona to zas taková práce nebyla a sám jsem si při psaní uvědomil své vlastní prohřešky.

Orionka: Děkuji, nemyslím si, že bys byla právě ty zástupkyní " těch nevybavených", ale jak už to tak bývá, článek zatím četli a komentovali ti, kteří ho moc nepotřebují

Dobrá je. I satyra se dá, jak vidno, spojit s rispetem.

Jinak si myslím, že striktní dodržování počtu slabik ve verších je obecně přijímaným nesmyslem. Tedy, nesmyslem je to tehdy, pokud se zároveň nehlídají přízvučné a nepřízvučné slabiky, aby verš měl podobu trocheje, jambu nebo daktylu.
Dal bych na uši více, než na počty. Tady to mým uším ladí.

Napadá mne jeden Hrabalův citát (omlouvám se pokud necituji přesně, nemám možnost si to ověřit): "poezie nemá být taková, aby se při ní lépe usínalo, ale má to být, jako když si zapomenete žiletku v kapesníku - chcete se vysmrkat a pořežete si nos..."

Obsahem mi ta báseň sedí, rytmicky moc ne.

Také moc nerozumím těm posledním veršům slok. Kdyby se všechny rýmovaly, mělo by to nějaký řád, kdyby se nerýmovaly vůbec, mělo by to nějaký "neřád". Když se dva rýmují, jeden skoro a jeden vůbec nedává mi to v té struktuře básně smysl.

Dal bych také přednost oslavě "Vendelína" a také tímto způsobem

Hezké, tak si nějak představuji Čtyřverší

Chtěl jsem cosi kritického podotknout, ale jsem jaksi odzbrojen milou něžností té básně. Tak až příště...