Žít svůj sen

Dýchám, myslím,
tedy jsem?
Jak vlastně nakládám
se svým životem?
Plavu či topím se
v moři života?
Jsem volná, svobodná
nebo jsem zakletá?

Dál ptám se sama sebe:
Volím si na Zemi peklo či nebe?
Mám nebo nemám svůj vlastní sen?
Jsem pánem nebo otrokem
svého vlastního světa?
Vím, jak zní odpověď,
ta smutná věta...

Chci mít svůj sen,
vědět, kam jít,
vydat se tím směrem,
co mi dá smysl žít.
Po něčem zatoužit,
svůj život si zasloužit.
Chci svůj cíl mít,
souladně v nitru znít.

Jak jen mám narušit
tu nudnou jednotvárnost,
které mám už plné zuby,
až po krk, no, prostě dost!?
Nepomůže žádný vztek,
k ničemu je všechna zlost,
být děsně cool navenek
a uvnitř se hroutit jak zpuchřelý most.
Nikdo za mě neudělá
ten velký krok, to rozhodnutí,
které na mě duše volá,
a k němuž mě něžně nutí...

Tak konečně přestávám
přešlapovat na místě,
můj svět se dává do pohybu,
jsem aktivní, jsem na cestě,
kterou jsem si sama dobrovolně zvolila.
Nesmírná touha se uvnitř mého srdce zrodila.
Již nejsem tou bezduchou loutkou
v nějaké hře, v něčích rukou.
Následuji vědomě svůj sen.
Miluji a toužím,
tedy jsem.

Mám svůj sen,
mám kam jít,
kráčím správným směrem,
co mi dává smysl žít.
Upřímně toužím,
svůj život si zasloužím,
svůj cíl dobře znám
a věrná mu zůstávám.