S písňovými texty bez písně je to těžké... Mně pomáhá napsat text na nějakou již existující hudbu (třeba "skákal pes":))), i když to pak dostane hudbu jinou nebo žádnou. Píseň také toho klišé snese mnohem více, řekl bych, že ho dokonce přímo potřebuje.
Takto se mi to líbí, jenom snad ta rytmika "refrénu" ( 4. a 8. verše) by měla být naprosto přesná, a to i za cenu toho, že to ztratí trochu smysl, on to pak stejně zpochybní autor hudby a její interpret (" tati, co to tam píšeš, tam jsou dlouhý noty, toto neslyšíš?" - "Slyším, beruško, ale až teď, když to zpíváš" ) :))

Hezké civilností , jednoduchostí a prostotou. Taková protiváha bizarnostem, komplikovanostem a vyumělkovanostem.:)

Orionka: To jsem tak jen plácl, vůbec jsem o tom nepřemýšlel, jenom jsem chtěl naznačit, že ten rým nic moc a možností je habakuk. :)

Trochu mi o připomnělo Kryla.
Vnímám to jako obrazy války a utrpení.
Působí to sugestivně a konkrétní vysvětlení v posledním verši je běžný prvek, který to umocňuje. Tu a tam mi drhne rým. Prachem/bratrovrahem je skoro bych řekl odfláknuté :)

v rezavém řetězu
s mourem na prahu.
Vstupenka k vítězům-
spolku bratrovrahů.

Pajalord: To není odpověď mně (ani puerovi). To nikdo neřekl, sám si něco namlouváš. Poezie může být o čemkoli a poezie o společenských tématech, proti válce a všemožným neřádům byla, a stále je, účinnou a velmi sugestivní formou protestu. Musí však být, a to je podstatou těch komentářů, napsána dobře. Jinak se stává karikaturou sebe sama a není k ničemu. Lze se to, myslím, naučit, ale cesta vede od jednoduchého ke složitému.

Je to tak, napsat na toto téma báseň, aby to nebyl sentimentální blábol, laciná agitka nebo naivní rýmovačka je velmi těžké. Společenská témata se dají snáze parodovat, což by ale bylo v tomto případě nechutné. Jak ti radí puero, najdi si nějaký neotřelý pohled na věc a napiš esej. v poezii si zvol nějaké jednoduché téma a formu. milostnou upřímně míněnou básní se nedá prakticky nic moc zkazit i formální chyby ti básní oslovení rádi odpustí.

Taková milá podzimní básnička. Dovolím si jen několik osobních "technických"
Když už nějaké rýmové schéma zvoláš, je dobré ho dodržet ,mrazíkem/podzimem není kloudný rým
jsou tam i drobné rytmické neshody, které jsou zbytečné, např. v posledním verši chybí (poslechově i fakticky) slabika. Stačí místo "má" dát "moje"

Tak jak je částečně v anotaci: milá hříčka

Namor: Rozumím, možná by to bylo dobré jako písnička á la Jahelka.

Někdy mi tam nějaký rým a rytmika úplně nesedí a hlavně krátký verš tu básničku trochu degraduje na říkanku. kdyby ty verše měly formu krátkých souvětí ztratila by se i nějaká ta nedokonalost, které se jen těžko úplně vychytává. Ale jinak vtipné a nápadité.

Už jsem si myslel, že jsem ti to pohaněl, ale to byla ta předchozí báseň.:) Četl jsem tvou diskusi s "okurkou" a podstata věci spočívá podle mě v tom, že ten klasický styl se dá pojmout archaicky (s těmi "rci" a "rodný krov") anebo současným "civilním" způsobem. Jinými slovy, není mrtvá ta forma, ale její vyjádření. Stále se dělají dřevění stoly se čtyřmi nohami, ale nohám se nevyřezávají hlavice, pokud to nemá být replika starožitnosti. Ta replika se nehodí mezi "sklo a kov", ale jenom mezi jiné repliky nebo mezi originály, pokud je zdařilá. A tak je to i s poezií.

Ta pointa je pěkné, to provedení...no, takové odfláknuté mi připadá: " klidně i teď v zimě/ a pořád by stál při mně :)

mechanická okurka: jo, to je v pořádku, rebelující vokurko :)

:) tak tohle už je na pro mne moc velká divočina, úplně se na nějaká syntaktická pravidla vyfláknou asi nedokážu :)

Amadeo´´: Myslím, že ti to líto být nemusí, je čistě můj subjektivní pocit.
Na druhou stranu od toho jsou komentáře, autor nutně vnímá svá díla jinak než čtenář.

Pokud tě zajímá můj názor, tak tedy:
první sloka OK
ve druhé "a něžné hry nás sváděly z učebnic" působí zvláštně a významově ne jednoznačně. Možná spíše "odváděly od učebnic" nebo " četli v sobě jako v učebnicích, podle toho, jak to myslíš.
Poslední verš "už nebylo víc"zní v kontextu tak nějak "nečesky". Třeba by šlo " nebylo nic" nebo "nebylo už nic víc".
Ale podstata toho, co jsem psal spočívá spíše v tom, že k této formě by mi sedělo více něco konkrétního a osobnějšího. Předpokládám, že nikomu neříkáš: "budeme spolu hrát něžní hry" . :) A tak..., ale jsou to tvoje emoce a vzpomínky...:)

Dokážu si to úplně představit i s vtipnými obrázky (zvracející štika a pod.) Pokud je tahle forma vnímána jako to, co je v nadpisu, je to úplně v pohodě.
Četl jsem mnohokrát v reakcích na podobné básničky, že: "tohle přeci není žádná poezie!"
Je. A na rozdíl od mnohé jiné taková, která si na nic nehraje.

Už jsem ti asi něco v tomto smyslu psal, vnímám v tvých posledních básních takový zvláštní rozpor. Jsou intimní, ale zároveň jaksi zevšeobecňující na "lidstvo". Na mě to tak paradoxně působí neosobně, což by se mi asi u intimní lyriky stát nemělo.

Mně se v této básni nějak míjí forma s obsahem. Forma jakoby moderní a trochu archaická spojení takového "nevermore". Asi to byl záměr, ale mně to trochu drhne.

To je dobré.

shane: Jasně, já to chápu. Jedna věc je ten tréning rýmování a rytmu a druhá věc je nějaký cit pro danou formu. Myslím, že to vede k takovým mechanickým básním. U toho pantumu to opakování (to úplné)má smysl jako refrén u písně- milostné písně. Formu villonské balady také asi normálně nezvolíme pro ukolébavku. Možná z legrace, ale Veršotepárnu berou mnozí asi vážně.