Souhlasím se Severákem. A myslím, že většina mužsko-ženských rozdílů vyplývá z rozdílné úrovně významnosti vlastních citů a emocí pro rozhodování daných lidí. Další jsou pak otázkou podvědomých stereotypů ("zapojení v mozku"). Myslím, že vědomí mají ženy i muži stejné.

Jinak, takových knih, které mě neomrzí číst, mám několik. Kupodivu jsem většinu z nich napsal/a sám/a a k jedné právě dodělávám dodatky... Mám trochu obavy, zda to není příznakem narcismu.

Téma úvahy mi připadne velice zajímavé.

Úžasný nápad! :-)

První odstavec mi zní, jako že mluví o ženách obecně (tedy o všech ženách) a myslím, že platí i o starších mužích, protože ti jsou také podobně "protkáni" svou minulostí, proto mi při čtení trochu vadí, že text mluví jen o ženách. Mám z toho pocit jako z prohlášení "my Američané dýcháme vzduch" - zní to, jako by Evropané vzduch nedýchali, tedy ten první odstavec mi vlastně zní, jako by tvrdil, že vlastní příběhy mají jen ženy a jen ony jsou opředeny svou minulostí.

Druhý odstavec tu generalizaci naopak zpochybňuje, vymezuje vlastnosti, které už nejsou tak obecně lidské, dokonce ani obecně ženské a mluví už jen o některých ženách.

Myslím, že základní myšlenka je dobrá, ale toto její vyjádření mi připadne nesrozumitelné. (Přinejmenším je matoucí, že první věta zdůrazňuje, že mluví o každé ženě a ty další vágně přecházejí k tomu, že mluví jen o některých ženách - čtenář by měl mít jasno, o kom se ve které větě mluví.)

Ale na druhou stranu se mi velmi líbí myšlenka, že ač si naši touhu mnohdy ani neuvědomujeme, stává se právě ona motivací k sebepoznání. Myslím, že tato myšlenka platí mnohem obecněji, než tento prolog říká.

Máš pro tento prolog (a případně i povídky ve sbírce) nějaký literární vzor?

Severak: K řemeslným schopnostem dětí: http://youtu.be/noC0HJ8LEMM

Ono záleží na tom, zda to "zachránit sebe" je míněno "zachránit každý sám sebe", nebo "zachránit kolektiv, kam patřím". V dnešní individualistické době je lidem bližší ten první výklad. Naopak kdyby byla doba kolektivistická, viděli by v tom to druhé.

Žasnu a myslím, že je to jedna z nejpodnětnějších věcí, které jsi kdy napsal. Takových manifestů bys měl zkusit psát víc. (Nebo raději skončit v nejlepším?)

§ 1 - Souhlasím, pokud umění považuješ za binární kategorii, já považuji uměleckou hodnotu za veličinu (objektivní, pokud ji definujeme), ve které se lze zlepšovat a děti mají její hodnotu nízkou, ledaže by byly geniální jako W. A. Mozart.

§ 2 - Proč ne...

§ 3 - No... ale určitě je umění říct něco konkrétního tak, aby to ostatním dávalo podobný smysl jako mě.

§ 4 - Na mě trochu moc úzce kapitalistický pohled.

§ 5 - Zajímavá myšlenka. Dodal/a bych, že ta manipulace může být i náboženská.

§ 6 - Toto je důležitý bod, podle něho tvůj umělecký směr možná pojmenují. Myslím, že první slovo toho pojmenování bude znít "sobecký", ale nevím, zda to bude míněno hanlivě, třeba to dopadne jako se slovem gay. Možná by byl lepší přístup "Chceme zachránit sebe, abychom pak mohli zachránit ostatní.".

§ 7 - Nic nového, takových pokusů už tu bylo...

§ 8 - Rozhodně souhlasím.

§ 9 - Také souhlasím. Od výkladů básní tu nejsou básníci, ale recenzenti. Proto čtu raději recenze než básně.

§ 10 - To, že mě divák považuje za blbce, je dobré znamení; znamená to, že jsem ho úspěšně přechytračil/a. Pokud se divák za blbce považuje sám, znamená to, že moji manipulaci prokouknul a já mám útrum.

§ 11 - Hodnotím film, ne režiséra. Režisér má hodnotu pro filmové studium, protože u respektovaného režiséra je vyšší pravděpodobnost, že studium na jeho filmu vydělá, než kdyby k tomu pustili kandidáta vybraného losem. Ale divákovi to může být jedno.

§ 12 - Záleží na povaze pravdy, ale to je na diskusi dlouhou mnoho set stránek... Za určitých okolností by se s tou myšlenkou dalo souhlasit, rozhodně se mi líbí.

§ 13 - I tato myšlenka se mi líbí. Dodávám poznatek z Mandelbrotovy množiny: V kráse je složitost, ve složitosti je krása. (Viz např. https://www.youtube.com/watch?v=ZkFdSCBAjWc)

§ 14 - Můj názor na zdvořilost je podobný jako na politickou korektnost.

§ 15 - :-)

§ 16 - Vynikající myšlenka, ale jsou lidé, kteří to zaspí a pak se probudí ulepení od pavučiny a zadají do Googlu: "rozvod jak na to".

§ 17 - Ano, ale to umí i vrba a dělá to zdarma. Větší umění než poslouchat je chápat.

§ 18 - Chtělo by to upřesnit, vyznívá to nejednoznačně.

§ 19 - Jenže to, co jeden považuje za maličkost, může být pro druhého, jaksi, naprosto zásadní věc.

§ 20 - Nad tím bych se musel/a víc zamyslet.

§ 21 - Souvisí to nějak s octárnou (Edward Gorey)? Máš na mysli nějakou konkrétní zavařeninu, nebo jen abstraktní pojem?

Klidně mi oponuj.

Strach z neznáma.

casa.de.locos: Udělalo mi velikou radost, že na tebe tak zapůsobila. Uvidím, zda ještě někdy něco tak působivého napíšu...

VKate: Děkuji. :-)

VKate: Aha. Už to chápu.

Nechápu, jak bylo míněno "Nebo že by to snad bylo naopak?" Po několika panácích sexu nebo několika hodinách alkoholu?

Na závěru této části mi trochu vadí, že popsaný metaforou, která je pro mě na hranici srozumitelnosti.

Líbí se mi, kam ten příběh směřuje, zvlášť to prozření na konci, ale zajímavých momentů je tam víc. Třeba když Lenka přišla do prázdného bytu a začala vyhazovat svoje věci ze skříní, připomnělo mi to píseň I Will Survive ( https://www.youtube.com/watch?v=s_JUa2yGYi0 ); popisuje sice trochu jinou situaci, ale mám z ní velice podobný pocit.

Moc příjemný moment bylo, jak se rozmyslela: "mohla bys vzít po cestě něco k večeři?" A "To tichem nerušené napětí mezi námi bylo elektrizující." je překrásný popis.

Zajímalo by mě - necítila Lenka ve sprchovém koutu kromě chtíče i zvědavost? To by mi lépe vysvětlovalo, proč měla potřebu stát jako socha.

Celkově mi ten příběh připadá promyšlený a logický, což se mi líbí.

VKate: O dívce, která proskočila časem ( http://www.csfd.cz/film/230842-o-divce-ktera-proskocila-casem/ ). Jde o Makotinu tetu; shodou okolností je umělec jako Alice, jen spíš malíř než sochař. Mimochodem, kdyby ses na ten film chtěla podívat, nenech se odradit nepropracovanou animací, příběh má moc skvělý, určitě ho mohu doporučit.

Ještě před několika lety by mě toto téma asi moc nezaujalo, ale změnil/a jsem se. (Moc se mi líbí ten úvod, protože takové změny prožívám i já.) Není tam mnoho humoru, vlastně v té kapitole nevidím nic rušivého či odlehčujícího, což je možná trochu škoda, ale příjemně se mi to čte a Alice je mi sympatická už podle popisu. (Myslím, že takové postavy jsou v knihách a filmech docela vzácné.) Andrea je také dobře vykreslená, byť už znám z jednoho filmu víc fascinující "nejlepší kamarádku".

Překvapilo mě, že Lenka nebyla schopna Alici říci, že Andrea odešla na záchod. Jediné, co mě skutečně pobavilo, bylo, když si Lenka nebyla jistá, zda zvládne dojít k Alici domů, ale obávám se, že to má k realitě blízko.

casa.de.locos: Děkuji za krásný, důkladný a povznášející komentář. Těší mě, že ti mraky evokovaly moment ze Silmarillionu. A tu stejnou otázku (co s ní bude dál) jsem si kladl/a v souvislosti s Dariou. Ale myslím, že pokud to má někdo vypovědět, pak někdo jiný, ale možná to ani nebude podstatné a bude opravdu lepší si to představovat a promítat si do toho vlastní představy. Děkuji.

VKate: Děkuji. Mám radost, že se to skvěle čte. Když jsem začínal/a s psaním scénářů, měl/a jsem právě obavy z toho, že ta forma spoustě lidí nebude vyhovovat, takže mě opravdu těší, že se najdou čtenáři, kterým to takto vyhovuje a dokáží si z toho něco odnést.

A také mě těší, že sis všimla té charakterizace postav. Znám několik lidí, kteří by si jí nejspíš nevšimli.

Mně osobně je myšlenka otisků sympatická už proto, že s otisky druhých se člověk necítí tak sám. Zatímco ve skutečnosti se lidé obvykle na ničem neshodnou, otisky, protože jsou součástmi jediného člověka, mohou takto spolupracovat a přitom si každý zachovat svoji jedinečnost.

K této formě a nepřímo i k té myšlence otisků mě inspirovala 26. epizoda anime Neon Genesis Evangelion, která je také podobně filozoficky hluboká. Myšlenku vyjádřit náladu pomocí mraků mám z Shirobako.

Chválím uvedení odkazu, kde hledat literární inspiraci, ale bez ní té básni tak nějak chybí sdělení. Je spíše jako úvaha, která se táže "proč", ale odpověď nechává na čtenáři, jako by byl povolanější ji poskytnout než autor. Chybí tomu jakýsi úvod do problematiky (chybějící závěr a shrnutí bych tomu odpustil/a). Je to jako moje "Taková šťastná rodinka" ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26305-takova-stastna-rodin
ka ), kdyby z ní zůstala jen ta citace na konci "Ach! Proč jsou lidé takoví?" Hru Salome jsem neviděl/a a ani mě příliš neláká.

Ale daří se ti být náležitě metahemeralistická, to ano.

Mimochodem, sice Salome neznám, ale tipuji, že při líbání mrtvých úst nekřičí:
a) protože to nemá napsané ve scénáři,
b) protože při líbání se člověku křičí obtížně, protože má jen jedna ústa,
c) protože křik přitahuje pozornost ostatních a žena při líbání mrtvých úst o pozornost cizích lidí nestojí.

VKate: Ano. :-)

Na této básni mi připadne zjevné, že není improvizací. Je promyšlená, konzistentní a zajímavá. Daří se mi ji kondezovat do zřetelné představy nezřetelnosti. Metafora tupých nožů mi připadá nadbytečná (možná nerozumím jejímu významu). Myšlenka "ze snílka stát se snem" je zvláštním způsobem dráždivá, opravdu transcendentální. Myslíš, že růže a fialky o něčem sní? Přál/a bych jim to.

casa.de.locos: Zkus někdy jízdní řád, hlavně MHD... :-)

Čte se to příjemně, paradoxně možná i příjemněji než původní články. Jen mi po tom zůstává pocit, že v tom textu něco chybí. Netvrdím, že tam opravdu něco chybí, je to jen pocit, možná ten text vytváří falešné očekávání. (Pozn.: Nemám příliš zkušeností s dadaistickými texty.)