Orionka: Já jsem v tomto kontextu mínil/a pojem "profesionál" jako protiklad k pojmu "amatér" - profesionál je ten, kdo píše (nebo obecně pracuje) z povinnosti, amatér ten, kdo píše z lásky k danému oboru. Výraz "stroze" jsem zvolil/a opravdu špatně, přiléhavější k tomu, co jsem chtěl/a vyjádřit, by bylo "mechanicky". Ale jak nad tím přemýšlím, myslím, že skutečnost je mnohem barvitější a každý člověk je spíš někde na stupnici mezi extrémním amatérem, který všechno miluje, ale nic neumí, a extrémním profesionálem, který všechno umí, ale nic nemiluje...

A potěšilo mě, že ti vyhovuje psát s chutí a velmi rychle, to u mě nejde, protože to, co bych tak napsal/a, by druhým lidem vůbec nedávalo smysl. Já musím zápolit s každým slovíčkem, a stejně pak místo "mechanicky" napíšu "stroze"... :-/

Orionka: Myslím, že Strach tím "vložením" myslel zápal čili nadšení, tedy že ten text není napsaný stroze a profesionálně, ale působí dojmem, že autorovi na tom, co píše, skutečně záleží.

Vzpomněl/a jsem si na tuto svou fotografii (ve skutečnosti jde o výřez), u které mi připadá, že by se k této úvaze moc hodila jako ilustrace:
https://www.psanci.cz/galerie_photo.php?user=1638&photo=168

Původní dílo bylo bližší mému stylu, tvoje úvaha je plná náznaků a literárně vybroušená, až se to obtížně čte. (Ale to mi nepřísluší kritizovat, protože nad některými větami v mých dílech si musí lidé lámat hlavu mnohem déle, než alespoň přibližně pochopí, co by mohly znamenat...) Pokud je to parodie, pak velmi jemná; není tam žádný moment, který by, byť citlivého, člověka "shodil ze židle"; to hození mobilního telefonu do řeky ve mě vyvolává spíš kroucení hlavou, následované myšlenkou, že si stejně zítra nejspíš koupí nový (modernější). Nicméně, některé narážky (výjimečná bytost, Radbuza) mě v tomto kontextu celkem pobavily... A není mi jasné, co za metaforu je to "zapadající slunce, které si všichni nosíme v sobě" tentokrát.

Severak: To, že místo vydání je pro rozlišování stejnojmenných nakladatelů, mě napadlo, ale u Facebooku, Wikipedie, Twitteru či jiných globálních internetových služeb, které mají svoje názvy prakticky ve všech zemích jako ochranné známky, mi připadne podivné uvádět už jen jejich "vydavatele", když samotný název služby je nesrovnatelně známější než její vydavatel, který se navíc někdy mění, aniž by to uživatelé jakkoliv zaznamenali.

Souhlasím, že uvést odkaz na původní zdroj, je na webu mnohem praktičtější, ale když se odkazovaná stránka změní, přesune nebo zmizí úplně, což je na dnešním webu celkem běžná věc, může teoreticky uvedení alespoň autora, názvu a verze dokumentu pomoci k jeho vyhledání (např. pomocí vyhledavačů) nebo kontaktování autora s dotazem, co se s odkazovanou stránkou stalo. Takový je můj názor.

Mně nepřipadne smutná. Naopak mě láká k poznání podrobností života těch fotek... Mám rád/a ticho, tmu a prázdnotu, protože představují prostor k naplnění, nové skutečnosti k poznání a klid k meditaci. A zastavení hodin nevadí, jsou to jen hodiny, ne čas jako takový.

Mám z té miniatury jen drobný pocit lítosti, že nepokračuje a nejde do podrobností.

oslov radek: Mně to tedy moc poetické nepřipadá...

mahdal: Děkuji za zajímavý komentář. Jistě je v něm zrnko pravdy.

Amelie M.: Myslím, že se ti moje psaní daří skvěle charakterizovat; mnohem lépe, než bych to zvládl/a sám/a. Co se týče cizích slov, jmen, knih a seriálů, doporučuji spíš zkoušet nejprve Wikipedii a až pak Google. (Kdybychom byly/i v kontaktu, ještě lepší by bylo se zeptat...) A líbí se mi, že se ztotožňuješ s tou myšlenkou o trosečníkovi.

Při čtení tvých komentářů mě to nutí se usmívat a smát. Je to jako když se člověk poprvé uvidí v zrcadle a nemůže uvěřit tomu, že tak nějak vypadá. Ale jsou to příjemná zjištění a budu rád/a, když v nich budeš pokračovat. Máš pozorovací a vyjadřovací talent. :-)

Amelie M.: Děkuji. :-) Je poznat, že na rozdíl od postavy mé miniatury přemýšlíš. Pochopila jsi to správně.

vanovaso: Děkuji za komentář. :-)

Amelie M.: Ale moc děkuji za snahu. Vážím si jí!

Amelie M.: Obávám se, že je to v pořádku. :-/ Metahemeralistická díla jsou tak nějak z podstaty krypická (se skrytými významy) a trochu chaotická, nesrozumitelná laikům. Ale slibuji, že zase začnu psát srozumitelnější věci...

Nicméně jsem zvědavý/á, co na tuto krátkou povídku řeknou lidé, kteří četli a okomentovali předchozí metahemeralistická díla a mohou ji s nimi srovnat.

Amelie M.: Také si myslím, že ve zvukové verzi to nejlépe vynikne. Moc děkuji za komentář. :-)

Ta fotografie mi připadne působivější než ta báseň.

Amadeo´´: Souhlasím. Děkuji za myšlenku.

Ty popisné závorky jsou skvělé, s nimi je mi ta báseň mnohem bližší a lépe se mi chápe i představuje. (Ještě by to zkrášlily poznámky pod čarou... ;-D ) A ta představa ukradeného cukrového prášku, který vizuálně proměnil kopec, mi připadne zajímavě zvláštní a takřka ikonická, rozhodně však příjemná.

První dvě sloky mi připadají zbytečné, jako by sloužily spíš autorovi než čtenáři, nenavozují atmosféru a ani mi nedávají smysl. V následujícím odstavci nechápu význam kurzívy a za ním zase význam zvětšené mezery. Úseku "sedím na slunci" až "nevěda komu co chci říct" celkem rozumím, poslední sloce jakžtakž.

Malá písmena na mě působí tak, že nemluvíš o konkrétních věcech či lidech, ale o jejich platónských idejích (zatímco Dante by znamenal konkrétního autora Božské komedie, dante je idea člověka, který uvažuje nad cestou peklem, očistcem a rájem, bez ohledu na to, zda takový člověk kdy žil; mohlo by tedy označovat i v současnosti žijícího autora či takového, který se teprve narodí) a beatriz je pouze idea dokonalé (tím pádem vymyšlené, nereálné a nelidské) milované ženy (při troše fantazie by mohla být i robot). Však ani ta Beatrice z Božské komedie není skutečná žena, ale je pouhým ideálem, proto vlastně nedává smysl nazývat ji vlastním jménem. Dává to smysl?

Mimochodem, nehodila by se tato báseň víc do skupiny "metahemeralismus" než do "slámy z bot"? (Ona se tedy hodí do obou...)

Ten příběh se mi začíná líbit. Dva momenty mě pobavily: "Že ty sis zakouřil čarodějné býlí, ty prevíte?...a beze mě!" :-D A pak "Měl by sis sundat ty promočené kalhoty. Vlastně si sundej všechno."

Připadne mi to dost rychlé, úplně jsi přeskočil jakýkoliv svatební rituál. (A ten tam hodně chybí.) Chtělo by to třeba něco takového: http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/v-roli-oddavajiciho-drui
d-v-letovickem-isarnu-se-odehrala-keltska-svatba-20150510.html

Jinak, zlepšil ses v pravopise, už jen to ů místo ú v názvu... :-)

Trochu mi nesedí ten nachový orel, pokud jsem kdy viděl/a římskou vlajku, ten orel byl vždy zlatý, nachové bylo jeho pozadí. (Ale nevylučuji, že to střídali, podobně jako komunisté s rudou hvězdou.)

A ten bójský respekt k matce Přírodě je mi sympatický, v dalších kapitolách bych se rád/a dozvěděl/a podrobnosti.

Nezamlouvá se mi začínat příběh bitvou, vždyť i Pán prstenů začíná oslavou narozenin. Ale uznávám, že popisovat bitvu je snažší než zajímavě líčit všední záležitosti (jako se mi povedlo https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31294-plytka-hygiena-hlav
y ). Při čtení mi vadí, že mi často není jasný podnět věty; někdy ho lze odtušit z kontextu, ale hodně se to plete. Třeba ta věta o krkavcích zní, jako že krkavci s krátkými meči nemají mnoho nadějí a brzy těm rychlejším z Římanů rozevřou své chutné útroby. Ale vzhledem ke kontextu se mi nějak nezdá, že by byla míněna tak. Asi by to chtělo víc používat vlastní jména a vyjádřený podmět.

Potěšily mě přechodníky. Zajímal by mě Tvůj názor na tvarosloví přechodníku přítomného. Já jsem pro to používat jeho ženský tvar (např. těšíc se) pro všechny rody, ale odlišovat množné číslo (těšíce se), přestože to obvykle nemá informační hodnotu, neboť přechodník se vždy vztahuje k podmětu, jehož číslo lze odtušit podle dalších větných členů.

"Freilach a Analeach se mezitím vynořili z křoví severozápadně od tábora a v doprovodu stovek spolubojovníků vtrhli do tábora" zní hrozně neohrabaně. I próze prospěje, když je vypilovaná, jako se Ti to povedlo s Fénixem. Neznělo by třeba "Z křoví na severozápadě se vynořili Freilach a Analeach a vtrhli do tábora se stovkou spolubojovníků" lépe?

A mimochodem, chválím používání typograficky správných uvozovek „“.