Tvůrci televizního programu za to nemohou. Za to mohou diváci, kteří nejsou ochotní platit 300 korun měsíčně za jednu televizní stanici a raději nadávají na reklamy. (Vždyť kolik lidí protestuje už kvůli poplatkům za ty veřejnoprávní...)

Téma mě trochu překvapuje, protože to, že jde něco vypnout, podle mě vůbec nesouvisí s tím, zda je to nepřítel. Nepřítelem může být i něco, co vypnout jde. Jenže pokud si lidé do svých domovů ten televizní přístroj pořídili, museli k tomu mít nějaký důvod. (A doufám, že to byl vážnější důvod, než že jim v reklamě řekli, že ji mohou mít...) A po tom důvodu je třeba se ptát, protože právě spor toho důvodu s tím, co ve skutečnosti televize nabízejí, je příčinou toho zuřícího boje.

Fejeton je to krátký, ale svůj úkol plní. Jen to téma se mi moc nelíbí, úvahy bych chtěl/a vést jiným směrem, protože televizi vypnout nebo vyhodit z okna sice zjitří emoce, ale není to řešení.

Amelie M.: Děkuji za tvůj pohled. Zřejmě poetičnost moc nevnímám (neumím vnímat), protože tam ten rozdíl nezaznamenávám, ale když nepíšu básně, tak to snad nevadí...

Mně už nějaký člověk na ulici něco podobného vnucoval. (Jen to nebylo velké jako kufr a nic o tom neříkal, jen ať si to vezmu.) Neznámým mužům na ulici nevěřím, třeba jsou v tom kufru drogy a když si ho vezmu, zavřou mě za nedovolené držení omamných látek... Nemluvě o tom, že pokud je kradený, nechat na něm svoje otisky prstů také není zrovna dobrý nápad...

Amelie M.: Šlo by to, za předpokladu, že by se déšť díval nahoru, ale živé bytosti se obvykle dívají směrem, kterým se pohybují, proto mi ta představa evokuje jinou báseň:

Miliony soudruhů
střemhlav do louží
kamikaze.

taron: Jsem pro sublimaci a reaktivní výtvor, ale humor by možná také neuškodil.

Problém internetu je, že člověk si nemůže být úplně jistý, zda je ještě uvnitř, nebo už venku. Skoro každý dnešní web má morbidní(?) ambici získat jeho důvěru, že je ještě v bezpečí uvnitř, ale současně ho mít "dostupného a pod dohledem", jako by byl venku.

Nevím, zda tvoji báseň chápu, ale líbí se mi, možná právě pro ta cizí slova a pro pocity, které evokují, i když smysl mi moc nedávají (zejména ta longituda, ale nevím, zda nemá v demografii ještě jiný význam než v geografii). Smysl mi dává až celek.

Já jsem naladěný/á jinak, líbí se mi první a druhá, protože si k nim dokážu představit zcela konkrétní, příjemnou zkušenost. U louže si dovedu představit buď zrcadlový odraz na hladině (což ale není paměť, protože ukazuje okamžitý stav), nebo chlad a špínu, když do ní šlápnu.

Dickens: Děkuji za komentář. Určitě to je dobře. :-)

SOUZNÍLKA: Těší mě, že v mé slovní zásoba vidíš krásu a moc děkuji za komentář.

Ta báseň se mi moc líbí. Připadá mi, že by se hodila jako text úvodní písně k nějakému anime. Některá anime mají moc pěkné openingy se skvělým textem...

Amelie M.: Cítím z té povídky takový zvláštní dojem, ale neumím ho pojmenovat. Možná to s tím souvisí...

Děkuji za komentář.

Z první části ve mně zůstává katarze, z druhé pocit absurdity a ze třetí ambivalence. Moc povedená báseň, stojí mi za to nad ní přemýšlet.

Spamy chodí každý den. Pokud ti nechodí, možná se ti porouchala e-mailová schránka... (Pokus o vtip. ;-) )

Obsah je velmi povedený, ale chtělo by to rozlišit to, co má jen říkat vypravěč (např. Uvelebte se v židli a poslyšte Bibli) a co se má na jevišti uskutečnit (např. Marie má břicho vycpané polštářem...). Doporučuji přidat vypravěče jako samostatnou postavu a to, co se má uskutečnit, vyznačit kurzívou.

Také by to lépe vypadalo, kdyby mezi jednotlivými replikami byl vynechaný řádek. Ve scénáři se s řádky obvykle nešetří, protože přehlednost je v něm velmi důležitá.

Severak: Váhám, co jsi tím myslel... Mohl bys to trochu rozvést?

Orionka: Bohužel politiku v poslední době moc nestíhám sledovat (mám moc starostí s autorským právem a autocenzurou), ale když se nad tím zamyslím, připomíná mi to trochu situaci strany Tomia Okamury, ale možná je to úplně zcestná myšlenka...

Až na pár detailů v tom poznávám Farmu zvířat ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Farma_zv%C3%AD%C5%99at ), kde byla navíc sepsaná pravidla, na jejichž "upřesňování" dobře ilustrovalo, jak moc korumpuje. Inspirovala tě Farma zvířat, nebo něco jiného?

Mám z toho textu moc příjemný pocit. :-) Ta představa prolínání a sdílení... Ale chybí mi tam nějaké centrum, něco, k čemu by se dalo směřovat nebo se od toho vzdalovat. (Rozum mi říká, že kdyby se ta láska proměnila v nenávist, bude z toho ve výsledku zoufalství a bezmoc.)

Pozoruhodné dílo, obsah nic moc, ale forma mě fascinuje. :-) Znáš na to nějaký algoritmus, nebo ta slova vymýšlíš intuitivně?

Zajímavá myšlenka, zprvu mi připomínala jin a jang, ale pak to přešlo k tomuto výroku:

"The oldest and strongest emotion of mankind is fear, and the oldest and strongest kind of fear is fear of the unknown." H. P. Lovecraft https://en.wikiquote.org/wiki/Fear). Já myslím, že strach z neznáma je obecně rozumný a adekvátní, protože člověka motivuje k získávání orientace ve svém prostředí.

Něco jiného je strach ze smrti; strach z násilné či nepřirozené smrti je rozumný (nebo bychom se snad měli bezstarostně podbízet vrahům jen proto, že nevíme, jak nás zabijí a jaké to bude?), ale strach z přirozené a očekávané smrti rozumný není.