Provokativní. Přemýšlím nad těmi tečkami :)

To je vácheň člověče :D Moc ráda jsem četla a potěšilo, taky snílka ;)

I. Se starejma časama, jděte se vycpat, nechte si kecy na naše hlavy ;)
II. Bodláky v hlavě a kámen co se valí v pestu, delikatesa jak sviň.
III.Pořád to prádlo s kouskami stavby
i ranní turek s vůní vývařovny.
Piju míň o to víc.
IV. Dva kozorozi
do sebe zakleslé rohy.
Možná se pozabíjíme
nebo si zatancujem.

Dnes už se to opravdu nenosí, čím víc peněz, tím náročnější parchant :)

Zašiješ plátno osudu a jede se dál, močálem černým kolem bílých skal. :) Brzké uzdravení, i když ten maličký sobec ve mně, by si rád ještě něco přečetl ;)

Pobavila.

Ahoj, vítej. Já si radši počkám na další, snad tam nebude už tolik zdrobnělin ;)

Jednička je bezkonkurenční!

Pěkná. Jen mi nepřijde tak pozitivní, jak by se na první pohled mola zdát.

Ráda jsem četla. Je vůbec možné být s někým bez iluzí? Už jich moc nezbylo co se vztahu týká,ale hlavní linka je daná...láska je vlastně takový Danajský dar.

Připomnělo mi to Červeného trpaslíka. Rozpolcenost/Pes s karamelou v hubě a ty slepené karamely co měl Lister v kapse. Závěr mě zaujal, protože to asi shrnuje co si tím chtěla říct. Jestli se ti podařilo to ze sebe dostat a je ti lépe, nech to plavat. Jestli ne, zkus to znovu a lépe bez těch sladkostí a zvratky to má sice koule, ale pokud nefandíš prokletým, odsuzuje to báseň kamsi. Každopádně inspirace je všude a ta poslední věta se mi líbí, čím častěji ji čtu :)

kekebreke: Ze začátku se mi z těch hrubek protáčely panenky a některé básně byly spíš křížovka. Jenže zrovna u Dandyho to absolutně nemá smysl. Můj manžel píše ještě hůř, ale o poezii se naštěstí nepokouší. No já třeba opravu hrubek ocením, protože mám hodně slepých míst a psaní se chci věnovat. Čárky mezi větami v poezii... pro mě* je to,* jako když moucha sere na obrazy. Možná by tady nezaškodil gramatický koutek, kde by byly tipy a triky na zapamatování těch nejběžnějších chyb. Takový tahák.

Ty ještě dojídáš perníčky? :) Mě* zbyla už jen vánoční hvězda, kterou občas někdy dokážu udržet naživu. Já už jsem* si zvykla Jardo, kdo chce, zvládne to rozluštit i s hrubkami. Já se zrovna snažím prokousat mezerami co mám v češtině. Jak mě* se nechce a mozek, ten na mě* vyplazuje rovnou jazyk.

Protože je to obráceně a ještě kvůli rýmu.

Na křídlech času
tady a teď
se smrtí na zádech
mi zas dochází dech.

Srdce láskyplné
pevný to směr
s tebou už jen
dotančím životem…

Jak říkám, obsahově mě nadchla ;)

A ještě ta komunikace se čtenářem je hodně fajn. Tak si tak říkám, číst jednu báseň víckrát, pokaždé v jiném rozpoložení, nejspíš bych se zasekla pokaždé na něčem jiném (teda nesmí to mít čtyři řádky). Hmm časová smyčka skoro :)

U jedničky a dvojky líbí hlavně ta plynulost. Mám radši volnej, ale tohle mě potěšilo.

Šanci svou si prošvihnul,
v hlavě zmatek, v ráně sůl.
Jo možná je to málo z celku, ale líbí se mi to a obráceně, by to bylo ještě lepší.

Někdo tě rozkousal a vyplyvnul? Hněv je fáze dvě, o bezmoci a užírání se zevnitř. Nekoukat, nesahat je adekvátní varování, ale žádná fáze netrvá věčně... stejně se musíš jednou odnasrat ;)

Myšlenka se mi moc líbí,ale v zádech cítím smrti kosu... z toho mě pálí oči.

Líbí se mi, uložím si ji na později :)