Látání

DDD: Chápu. Ani já teď nezvládám být aktivní na lit. serveru, a vlastně ani v psaní poezie... někdy to tak je... A třeba zase přijde ten správný čas :).
Ať se Ti daří, milý DDD, na každém kroku...

moonell: To já děkuju. Sice dost opožděně, ale přece. Tvá slova mě neskutečně těší. Tak třeba zas někdy :)

ukrytá v máku: Ahoj, nezlob se, že nereaguju, nějak přes sebou pořád tlačím plnou káru a těch pár týdnů, co jsem nemohl chodit bylo asi zas nadlouho naposled, co jsem sem měl čas a vlastně i vůli vlézt. Jsem moc rád, že ti stálo za to sem nakouknout a těší mě, že se ti ty verše pořád ještě líbí. Děkuju, vážím si toho :)

Nějakou dobu se teď peru s tím, že čtu jen knihy do práce (prokletí knižní redaktorky) a pořádně nevím, do čeho se ponořit po návratu domů. Dneska mě osvítilo, že možná potřebuju poezii, a hle, kus mé vlastní minulosti na mě čekal na psancích) Děkuju za návrat, byť možná dočasný. Jako obvykle se dokonale trefil.

Po dlouhé době jsem se sem náhodně přihlásila...a nemůžu uvěřit, že vidím pár nových básní od Tebe :)! A právě se bojím toho, že tu jsi jen na chvíli... a báseň nostalgická...a křehká... také mě nutí vracet se do vzpomínek... chyběly mi Tvé básně... děkuju za ně! (...a možná jsi ještě nenarazil na můj nový nick... nicméně... dříve jsem tu působila jako Yasmin :).
A prosím, piš... :)!

oslov radek: Díky, to mě moc těší :)

Líbí

DDD: no to nejsi sám ale jednou na to dojdem .)

denisa: no... výstižné... vlastně sám nevím, jak to mám. Díky za návštěvu :)

krátké a výstižné

DDD : přeji ti brzké uzdravení a piš prosím dál, mně se to moc líbí a včera jsem o tom mluvila s mou vnučkou a bylo to moc hezké, jaká starší slova používala naše babička. Pa

Psavec: Neumím sem nakreslit palec hore, tak jako by se stalo, jo???

Mlčeti Zlato: Sasanka: Díky moc za nakouknutí. No, uvidíme, přiznávám, že je to návykový :)

Hanulka: Ano, je to přesně tak. Ta moje anotace je asi trochu zavádějící, ta říkanka samozřejmě není o mém vracení nebo nevracení, i když by klidně mohla být. Přemýšlel jsem nad starými vzpomínkami. Jak je člověk časem, když se začnou rozpadat, vyspraví tím, co má zrovna po ruce a neuvědomuje si, že už pak nejsou úplně věrné. A jestli je to dobře, nebo není. Díky za návštěvu :)

Radost číst, tak se klidně vracej.

Zašiješ plátno osudu a jede se dál, močálem černým kolem bílých skal. :) Brzké uzdravení, i když ten maličký sobec ve mně, by si rád ještě něco přečetl ;)

DDD : ještě také zpráchnivělé, co si vzpomínám.

DDD : tohle se mi moc líbí ! V jednoduchosti je síla i krása. Zteřelé - to používala moje babička - jakoby ztrouchnivělé nebo jiné ? Děkuji.

Tož vítej zpět.

gajda: No, upřímně, za celou tu dobu jsem si zapsal maximálně pár poznámek a ty jsem, jak jinak, ztratil. Asi to tak má být. Ale možná, že verše rodí další verše, tak uvidíme :) Každopádně tajně doufám, že se mi podaří příští týden ukecat doktora, aby mi dovolil chodit a té sádry se brzo zbavím. Díky za Tvůj povzbudivý komentář! ;)

Naopak, po tříleté přestávce se mi oddechlo, že i dobří holubi se vracejí. Ať žije tvá svatá sádra! Jistě jsi toho za tu dobu do šuplíku napsal velkou hromadu, no a tu je třeba vzpomenout těch ubohých básníků, co tě meli za vzor a tiše se vytratili, protože jsi je opustil, zasedli k volantům svých traktorů a nevida záře na horizontu se pustili do orby, nebo se vrátili za pult, aby se čekající zástupy zákazníků konečně dočkaly odbavení svého zboží... k čemu jsou básně? K čemu básníci? Jako pražce pod kolejnicemi, po kterých se řítí rychlíky civilizace. Ještě tu chvíli pobuď. Já tě rád čtu.