Uvědomění

Náš pohled se často spojil,
rázem jsem si jej osvojil.
Nevěděl jsem, však či smím,
k tobě jít s názorem svým.

Pokusů jsem plno činil,
avšak účel jsem nesplnil.
Když jsem to však nechal být,
srdce tvé začalo bít.

Náznaků tam bylo plno,
já jsem je však neviděl.
Tehdy říkám ,,to je toho“,
já už dávno zapomněl.

Srdci ovšem neporučíš,
stane se vždy to, co má.
Snad se aspoň ty poučíš,
vše není tak, jak se zdá.

Až však v boji opět staneš,
výhru svou už nedostaneš.
Šanci svou si prošvihnul,
v hlavě zmatek, v ráně sůl.

Co máš dělat? Nevíš, že?
Co ti ovšem pomůže?
Čas příteli, jenom čas,
který stojí vždy při nás.

Co si z toho textu vzít?
Máš říct ,,aha“ a jít dál?
Stačí však jen v mysli mít,
že já na tvé straně stál.

Tahle báseň dává rady,
když to shrnu dohromady:
,,Neblbni a dost se snaž,
važ si toho, co teď máš.“