Mě se líbí jak píšeš o koních. Není to žádné country nebo banální rýmovačky je to skutečná poezie a rozumím ji protože i já potřebuji kontakt se spontánní "divočinou."
Jak to tak čtu, tak mě napadá, že v příštím životě budu jezdit na koních.
Ten třetí řádek Ti to v mých očích kazí, kritizuješ povrchnost a je napsaný tak nějak povrchně.

...vždyť celý vnějšek koně
je dobrý pro vnitřek člověka...
To je úžasný!

Je až s podivem, jak málo se na psancích využívá metafory. Ty metafory používáš ráda a poměrně často a jsou nápadité jako tato, kdy nevyhnutelnost osudu přirovnáváš k holoubkovi.

Většinou používáš volný verš, přitom do něj ráda vkládáš rýmy nebo vázané části, z mého pohledu proč ne. Tady naopak jakoby ses rozhodla pro vázaný verš od začátku, ale vůbec si nelámeš hlavu s rytmikou a když ti nevyhovuje zvolená struktura tak prostě použiješ jinou (poslední dvě sloky). Moc se mi nelíbí ani některé rýmy.
Takže souhlasím se Sucháčem, skvělý (bajkový) námět, z mého pohledu horší zpracování.

Zamila: Ó děkuji!

Zamila: Na rovinu, přednes se mi nepoved. Jsem rád že sis to našla a přečetla.

Amelie M.: Díky!

Zamila: Dík, za tu spontánní reakci :-)

Severak: Díky moc, já jsem rád, že to aspoň někdo přečetl. Víš kolik let to leželo v šuplíku? Tuším že 19.

Když jsem tě potkala
myslela jsem že mám anděla

Když jsem tě potkala
myslela jsem že mám anděla

ale vyklubal se z tebe ďábel
a to jsem vůbec nechtěla...
(z repertoáru rozpadlá dvojice jež si říkala BaF)

Zamila: Jestli tě to rozesmálo, jedině dobře.
Dík.

Zamila: Se mnou nepočítej. Jsem špatný tanečník.
Dík.

Tu krásnou práci Ti přeju. Dík.

Zamila: Dík.
Hlavně v tom prosím Tě nehledej inspiraci pro své vztahy.

Zamila: Díky moc za super komentář.

Díky moc za super komentář.

Jsem rád, že sis v tom něco našla.
Dík.

Zamila: Mohla si trochu nahlídnout do kluka krátce po dvacítce. Jsem rád že tě zaujala. Dík.

Jedno, dvě vychlazený orosený s pěnou
V tichém koutě hospody...
Sám!

....to je poezie.

Jak přicházej další piva
a přisedaj další lidi,
poezie odchází.

Tak nevím jestli si to nemám vložit jako dílo...

Pro začátek dobrý!

Těším se na pokračování... :-)

:-))) super, líbí se mi v tom i ta ležérnost.

Ono, takhle si to nějak představují laici. Něco málo jsem přečetl o fotografii i o fotografování aktu. Spíš to vypadá tak, že modelka pózuje v nepřirozených polohách, bolí ji tělo, nebaví ji to, trvá to dlouho a už se nemůže dočkat, až bude oblečená. Fotograf (malíř) ví, že se v téhle kategorii neodpouští sebemenší chyba, tak s ní různě hejbe, přestavuje světla a snaží se z ní vykřesat nějaký výraz. Pro oba to je tvrdá práce.
Ale od toho jsme básníci, abychom se nad tu dřinu dokázali povznést.