Je to ze života, bez pózy, takový věci rád čtu.

noci musí být naplněny hudbou...
...když ve dne vládne Madona Decibella
(Madona Decibella je píseň Vladimíra Merty)

Bylo by hezký, kdybys našla odvahu to večer přečíst.

Amelie M.: Dík.

V období řije je možné během dne sledovat srny pobíhající v kruzích následované srncem. Srna před srncem utíká, pak na něj posečká, když se k ní srnec přiblíží srna znovu odbíhá, kruhy se postupně zmenšují až srna před srncem neodběhne a je opakovaně "pokládána".
Safra, spletl jsem si server.

Ne, ne tohle je báseň, hned po první větě jsem věděl, že to bude stát za to. Za slovy vidím obsah pro který se těžko hledají slova.

Ten film znám. Když mi bylo asi 16 byli jsme na tom v kině, nedokoukali jsme to protože nás to vůbec nebavilo. Co nám bylo v 16 po velmi pozdním odpoledni.

...ale jdi, ještě nejsi v pozdním odpoledni.

Stejně jistě a nepochybně vás zítra pohltí (matka zem), jako vás jistě a nepochybně zítra zrodí, k novému usilování a utrpení. A ne snad jen "jednoho dne" -nyní dnes, každého dne vás zrodí, ne jednou, ale tisíce a tisíce násobně, právě tak jako vás pohltí každého dne natisícekrát. Neboť věčně a provždy není nic než nyní, jedno a totéž nyní, přítomnost jediná nemá konce.
erwin Schrödinger, zakladatel kvantové fyziky
Citace z knihy Alana Wattse "Ta kniha" str 96.

taron má pravdu, je v tom jemná erotika mezi mužem a ženou a jak píše Radek je v tom nevyřčený otazník, jak to bude dál.
Ale nesouhlasím s taron, že v tom je cukr. Naopak, příliš si nesladil a to je dobře, básním o lásce sluší věcnost.
Podobně napsané věci mám rád.

Jak jsem četl zlomená křídla řekl jsem si ajajaj...
Jsou slova stokrát vyřčená, nemá smysl říkat je znovu, je třeba hledat jiná.
Když jsem si to přečetl celé, tak se mi to tak líbilo, že jsem Ti ty křídla odpustil.
Řádkování mi nevadí, našel jsem v tom poezii, kterou Ti věřím, to je hlavní.
Vítej.

Za mne:
Rozumem nic nevymyslím, musí přijít múza.
Nechodí často, tak 4-5 za rok. Jinak vkládám šuplíkovky, nebo předělávky šuplíkovek. Takže asi srdcem. Ale nezapadám do tvého konceptu srdcaře, co to dá na psance jak to z něj vypadne. Dost dlouho to dolaďuju, když nejsem spokojený, třeba půl roku, nebo dýl. (samozřejmě že ne intenzivně). Vložím to, až když se mi to líbí, nebo tehdy kdy uznám, že s tím dál nehnu. Na kratičkou báseň Přicházející vločky sněhu jsem poškrtal 5 Á čtyřek, než to bylo takové jaké jsem to chtěl mít. Zase bych řekl, že v tom hrál větší roli cit než rozum. U mne.

Poe skutečně Havrana záměrně vykonstruoval, ale i on v jednom momentu přiznává vnuknutí:
...Při tomto pátrání bylo naprosto nemožno přehlédnouti slovo "nevermore." Opravdu se mi první samo vynořilo.

Oproti tomu:
...Pokud je to možné piš nevědomě v polotransu (jako psal Yeats své pozdní básně v transu) a dovol ať podvědomí přinese svým vlastním nespoutaným zajímavým a moderním jazykem vše, co by vědomé umění muselo cenzurovat.
(Kerouac)

v jednom se ale konstruktér Poe a spontaneita Keroac shodnou, začíná se od konce a nepostupuje se lineárně.

V jednom se mýlíš to nebyl pasáček. Byl to rozsévač.

http://youtu.be/15O8Wo9NVTc

Svojskost charakteru?
ano, přirozená odlišnost každého z nás
Volání divočiny?
ano, spontánnost
Opilost volnosti?
ano, je to mnohem lepší než opilost po chlastu
Bytí bez námahy?
ano, určitě
Osvojitelnost sebe sama?
ano, bez sebepoznání není svobody
Dávání lásky?
ano, ve svobodě to jde samo
Atmosféru autonomie?
ano, nezávislost

ANO

Myslím, že ta kombinace otevřenosti a poměrně úsporné formy tomu svědčí. Dala jsi srdce na papír to bezpochyby.
...Polib mé obnažené srdce
ústy světce
nehledám u tebe svatozář...
Tady si podle mne odporuješ
http://kdojeto.superia.cz/krestanstvi/svetec.php
chceš být políbena světcem a nehledáš u něj svatozář?

Ale jak už jsem napsal vnímám z toho spontánnost a to se mi líbí.

Zamila: Děkuji Ti moc za všechny komentáře.

Jirko moc se mi to líbí, jen ta poslední věta mi tam nějak nesedí.

Takže je všechno v pořádku. Až poleví nevím co (nechci psát utlumení), budeš mít hlavu plnou básní, nebo něčeho jiného. Tak to má být.
Řečeno slovy klasika:
"Šťastná to žena."

Velký recitátor a znalec poezie Mirek Kovářík tvrdil, že poezie je zveřejňování samoty.

Moc se Ti to povedlo!

Ten olej, to jsou naše básně...

Moc se mi to líbí!

Všiml jsem si, že se v komentářích dost často shoduji s Jirkou Turnerem. Dokonale to napsal za mne.

U mne je potíž, že v každém milování hledám (stejně tak v každé básni na toto téma něco mezi nebem a zemí). To mi tam tentokrát chybí a vím že Ty to tak napsat umíš. Jenže, ona se každá báseň tak napsat nedá, ani každé milování takové není...
Tak je dobré brát to trochu s nadhledem.
A to Ty umíš.

...to muž uspokojil
svoji ženu...
tady bych měl asi výtku, chtělo to něco neotřelejšího, abys v sobě nezapřela básnířku :-)

taron: Orionka: Moc vám děkuju, vaše dobrá nálada se přenesla na mne.

Yana: Docela věrně si to představuješ, hnusná železobetonová rampa tam byla, dík.