Tak si čtu tu miniaturku a sedím a usmívám se a a vžívám se do tvého rána v neděli a je mi moc příjemně, cítím snad i ten vítr...moc hezké

oslov radek: děkuji

Mám na FB kde mimochodem mám v přátelích i spoustu hodně mladých lidí;-) taky pár takových profilů, a hlavně to nebyli ani padesátníci, rakovina, alkoholismus a celkové selhání organismu, mohla bych je vymazat alespoň ze svého profilu nemám na to sílu, přátelé to bývali...a taky se nad tím zamýšlím, no jejich profily budou viset ve virtuální realitě tak jako naše fotky v různých úložištích, nedávno jsem napsala dílko o cloudu, moji vnuci se tam asi nikdy nedostanou tak mé fotky zaniknou spolu se mnou, jednou, žádná alba, krabice s fotkami, je to fakt divný tohle všechno a teď k tomu umělá inteligence, další pro mě kontroverzní téma, zeptáme se jí kam to všechno spěje...

Vnímám to z té básně, ach ta láska, je krásná, všichni ji chceme a pak se ptáme proč? Neboj nesnižuji tvoje city, naprosto je chápu, ono je to totiž opravdu tak že vyhrává ten kdo má rád míň

Zajímavé, považovat smrt za přítelkyni, ale nezdá se mi to jako špatný pohled když se tak zamyslím a ta báseň rozhodně za zamyšlení stojí

Nikdo se nepozastavil nad tvojí miniaturou, ale lhát umíme všichni, proč dávat najevo bolest, svět a vztahy a život je plný bolesti, je lépe lhát a vytvářet teorii relativního štěstí a radosti

Orionka: no:-) děkuji, já zas obdivuju klikatost v které se dá tápat

A tak to je když milujeme příliš, básnička je dost upovídaná, ale pravda že žádné množství slov nedovede vyjádřit ten pocit zklamání a beznaděje

Ach, když slyším písničku či čtu básničku vnímám ji podle rozpoložení, tak to je, dnes jméno vidět nezvládám, cítím jen kyanid a je mi z té básničky smutno, je krásná

Krásné, krásné když je co a komu, nad naším rybníčkem s hromadou barevných ryb už vrba pučí, asi si tam dám lavičku a budu mluvit a mluvit, vyslechne, zaševelí lístečky a vlastně budou to krásné chvíle, nikdy nezklamou, hezká básnička

Určitě napíšeš, úplně to tam vidím, užívej

Přeju ti tu jarní náladu, mé staré já končí vždy usnutím, no při probuzení ještě chvilku chci aby bylo vše trochu jiné a večer je to zas mé staré já, takový koloběh:-), nicméně básnička je krásná, poetická a plná naděje a znovuzrození

Ach ta láska, stokrát jinak a tady tak plná naděje a romantiky, hezké

Orionka: no, téma je vlastně trochu jiné, týkají se stejného člověka, ale zcela jiného pocitu, asi tak, ale mám radost z reakce, děkuji

Tvé město spí a já bych měla strach v něm usnout, mám ráda atmosféru spícího města, tahle je děsivá, ale to byl záměr

Jooo, tak je to u nás na zahradě, krásná atmosféra kdy už jaro je za rohem

No, tohle je prostě krizovka, je smutné když mlčí a jestě smutnější když nevysvětlí proč, vnímám tu touhu a taky zoufalství

Ó, osobitý humor, když jsem začala číst třetí sloku už jsem si to i představovala a fakt se smála a pociťovala radost a uvolnění a zákusek navrch:-), jen nedovedu si vysvětlit" kel si leskne klín"

Zvládneš to i když taky by mě štvalo bejt vytržená ze života a operace v těch místech je taková noční můra, ale neboj propustí tě brzy zas budeš se svojí holčičkou kterou evidentně miluješ a užijete si jaro, vždycky mě fascinuje jak svoje dílka poskládáš a je to pořád stejný vysoká inteligence a neskutečnej úlet, držim pěsti

Homér: jsi vtipný asi z tý narkózy nebo před ní, ale zas ten nápad je fajn i když člověk nepotřebuje úřad, pro dávky si taky nechodím, poradím si, pá