Co jsi nikdy neměl vědět.
 05.08.2025
7
332 (13)
0
Dejme tomu, že to zvládnu,
že už tě nenosím v hlavě.
Že tvůj hlas mi netrhá ránu,
a smích mi zní zas opravdově.

Dejme tomu, že jsi pryč,
jen kapitola v mojí knize.
Že už netoužím po dotecích,
a tíha zmizela beze stopy. Tiše.

Že tvoje oči, ten tmavej stín,
už nehoří mi pod víčky.
A vousy s tóny rezavými,
neroztáhnou zorničky.

Ale pak přijde noc,
kdy se mé srdce půlí.
Na jazyku stane bezmoc,
co nejde polknout. Bolí.

Říkám si: „Nevolej ho zpět.
Nepros o pohled, o zprávu.“
Ale v srdci pořád ten dětskej svět
kde i ticho od tebe má váhu.

Nevíš to. Možná to nikdy nemáš vědět.
Jak v sobě dusím každej vjem.
Ale kdybys slyšel moje vnitřní světy
ozvalo by se jen...Davide...
 13.08.2025 16:27
Vztah aťje jakýkoliv se nedá utnout jen tak.
Vzpominání nemá vypínač.
 08.08.2025 02:52
To je přesné. Vytrhnout si lásku z těla, to vážně bolí - Au. Měj krásný den. Miras
 07.08.2025 12:24
Posmutnělá.
 07.08.2025 05:04
Trvá to dlouho a přece zmizí, mezitím napíšeš pár básní ryzích
 06.08.2025 18:43
Bolavé a procítěné. Jsou tam moc hezká místa, nejvíc se mi líbí" "smích mi zní zase opravdově" a "i ticho od tebe má váhu".
 05.08.2025 23:12
To znám, trvá to pěkně dlouho, než zmizí ...než to přestane bolet. Ale jednou to odezní .
 05.08.2025 20:43
Dokud je někdo v srdci z hlavy ho nevyženeme, ale vypsat se z toho je fajn

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.