Setkání

Potkal jsem dívku s vůní pryskyřice.

Krásná, však němá, v dávnu byla jako lvice.

Vichr s ní cloumal, i větve ulomené,
bila se v své struktuře němé.


Kořenů svazky v skalním masivu,
však zvětralost stvořila puklinu,
padla, ne mlčky, pro čas zapomnění.


Však náhoda? Sochař nedopustil tlení.

Poklepem tělo rozezvučil,
smluven s lesníkem, kus těla sobě určil.


Čas zrál, běžel po své trase,
v pravý čas ona zjevila se.

Vdechl jí krásu svou zručností,
láká svým půvabem, něžností.


Stojí jen mlčky s květem leknínu,
v žáru slunce chce též do stínu.

Srdce netluče, úsměv nezazní,
bude na věky, nebo jen na pár dní.


Potkal jsem dívku s vůní pryskyřice,
dík za to setkání, 
možná už nepotkám ji více.