To je krásná písnička! V klavíru vážně slyším hrací strojek. Nic bych neprodlužoval, nikde přece není psáno, jak má být písnička dlouhá. A tohle je prostě takovej obrázek. Vážně se ti moc povedla :-)

poll: Děkuju, to mě strašně moc těší :-)

Ailin: Ano, to jsou ta slova. Neuvěřitelně krásná, skromná a moudrá...

Ailin: Já naprosto rozumím tomu proč a jak píšeš básně. Mám to hodně podobné. Nemám rád styl typu "tak, teď si sednu a napíšu báseň". Báseň musí přijít sama. Ona musí chtít, ne já. Pak je opravdová a upřímná. To je na první pohled poznat. Proto moc rád čtu tvoje dílka. Tohle všechno v nich nacházím.
Ale nemyslím ani, že je špatné básně upravovat. Respektive - není potřeba se tomu bránit. Už se opakuju, ale napíšu to znova. Kdysi pan Skácel řekl něco zhruba v tomto smyslu - "Básník básně nepíše. Básně už jsou a on je pouze hledá." To je pro mě strašně krásná myšlenka. A vždycky se zamýšlím nad tím, jestli už jsem ji našel celou, nebo jestli ještě chvíli hledat. A myslím, že o to je čas s ní strávený vlastně delší a tím i krásnější :-)

Devils_PIMP: Máš určitě pravdu. Přišlo mi, že by této básničce příliš květnatá mluva spíš uškodila a skryla to, co nese. Pokud mi poradíš jak na to, budu moc rád :-)

Lenča: Yana: Díky za váš čas a vaše slova. Těší mě to :-)

Dozor: Nevím, jak poděkovat :-)

To jsou pravdivé postřehy. Vnímám to v podstatě stejně. Otázkou je, jestli jsme všichni takovéhle sebereflexe schopni a jestli jsme k ní vůbec ochotni.

Amelie M.: Nejspíš ano, ale nehledej v tom úmysl. Jenom kvůli tomu ta báseň rozhodně nevznikla. To prostě není můj styl. Nedokážu ti vlastně pořádně odpovědět, protože sám netuším, kudy všudy ta slova v mojí hlavě putovala. Asi tak... Dík moc :-)

slnečnica: Moc děkuju, jsem rád, že oslovila :-)

Zamila: Timothy A. Postovit: Co říct? Moc děkuju, vážím si toho :-)

První polovina básně má perfektní atmosféru. Druhou dobře chápu, ale už pro mě nemá takový styl. Nějak mi úplně nesedí ty poslední dva řádky. S tou diakritikou a velkými písmeny má Zamila pravdu. Tím nechci říct, že se mi nelíbí. Líbí se mi moc. Mám rád takovéhle náladovky. Krásně si to dovedu představit. Jen jsem asi taky čekal malinko stylovější závěr :-)

Napsal jsem sáhodlouhý komentář, ale pak ho radši smazal. Řeknu to jednodušeji. Hodně se vždycky nemusí říkat jen velkými slovy. A já tvým slovům prostě věřím.

No, musím se přiznat, že tvá předchozí dílka mě oslovila víc. Z tohohle se nějak vytratil ten zdravý nadhled, který mě původně upoutal. Ne, nechci vůbec říct, že je to špatný. V rámci daného "žánru" určitě patří k tomu lepšímu. Jsou tam krásný momenty. Ale nějak mi to moc nedrží pohromadě a některý místa jsou na mě zbytečně patetický. Nezlob se... A stejně si moc rád přečtu další :-)

Obdivuju, co všechno se ti honí v hlavě - a ještě víc obdivuju to, jak to dokážeš vyjádřit. Těžko psát to ke každé básni znovu a znovu. Musel bych se opakovat.

Pokud jsem to správně zachytil, na začátku byl puerův několikaslovný komentář, který, dle mého, nebyl až tak scestný a nemyslím, že byl míněn jinak, než jako pouhé konstatování. Teď pozoruju, jak se spousta lidí stále víc a víc spravedlivě rozohňuje, ačkoli puero tu už nejmíň tři dny nebyl. To mi přijde nefér. Jasně definoval svůj postoj, který má hlavu a patu a vlastně nic jiného taky ani udělat nemohl. Přijde mi proto hloupé tady ještě několik dní potom poštěkávat a jak tady kdysi kdosi trefně poznamenal, rozpatlávat... víte co :-)

Chodil jsem se na Psance vždycky povznést, inspirovat, poradit a nabrat chuť k dalšímu tvoření. Pokud ale čtu sedmkrát za sedm dní od stejného autora báseň typu "pláč nad rozlitým mlékem" a následně komentáře ve stylu "chudáku, nemáš to lehký...", mám z toho někdy hlavu jak škopek a nic kromě nepříjemného pocitu mi to nedává. Z bolesti a smutku se jistě dají tvořit krásné věci, ale nesmí se to zvrhnout v exhibici. Nechtěl jsem se tím nikoho dotknout a pokud jsem tak učinil, upřímně se omlouvám.

Co mi pak přijde vyloženě hloupé, je brát sebe sama jako rukojmí a vydírat ostatní teatrálním vyhrožováním odchodem - tak, jak jsem tady taky někde postřehl.

Myslím, že období kvality a kvantity se na Psancích pravidelně opakují. Taky mám pocit, že té kvantity je teď nějak moc.

Pusťte se do mě...

Proutěné nebe je parádní. Vůbec celé se mi to líbí.

No, je to asi moje chyba, ale na tohle můj nevelký intelekt zřejmě nestačí. Vůbec nechápu formulace typu: "zrcadla mísí v stromů skel" nebo "lístek hoří plamenem vlaštovic pohledů" Připadá mi to jako text natvrdo přešrotovaný internetovým překladačem, protože, dle mého, to prostě není česky. Strašně rád bych tomu porozuměl. Můžeš mi to nějak přiblížit?

Koukám, že už tuhle básničku přečetlo spousta lidí a nikdo ji neokomentoval. Doufám, že se neurazíš, když já to udělám.
Je bezesporu upřímná a nečichám v ní žádnou hloupou pózu. Ale: Rozhlédneš-li se trochu okolo, najdeš zde 1758 básniček plus mínus stejných. Víš, je taková nijaká. Rozhodně neurazí. Ale bohužel ani nenadchne. Na to zní až příliš předvídatelně a klišovitě. Nezlob se...

Hmmm, taky bych čekal, že zaujme víc. Je to vážně dobrý. V té první sloce mě malinko ruší ten druhý řádek. Pak se tam totiž tak divně tlučou podměty. Ale není to nic, s čím bych nedokázal žít. Povedlo se ti to.