o marnosti filozofování

casa.de.locos : hezká vyjádření, líbí se mi. Děkuji.

Obdivuju, co všechno se ti honí v hlavě - a ještě víc obdivuju to, jak to dokážeš vyjádřit. Těžko psát to ke každé básni znovu a znovu. Musel bych se opakovat.

Zůstal člověk - nádhera. A z člověka jednou zůstane jen... duše :)

krásná báseň... líbí se mi, tento pocit k tvému věku patří, měli jsme ho všichni, myslím, pak přijde období, kdy se změní protože ty pocity a pravdy budeš žít, opravdové prozření tak přijde -přijde-li , až mnohem , mnohem později, ...ale puero to napsal moc hezky , někdy je hezké se nechat jen vézt a koukat jak vše plyne,někdy dokonce ani víc dělat nelze...

puero: Zní to rozumně.

No, spíš, že jsme doopravdy dosud nic nevěděli. :-)

puero: Mé rudé moře není osobní pravda, ani osobní lež, je to symbol pro alkohol. Ale dá se to vyložit různě, to připouštím.
Prozření je tedy podle tebe poznání, že doopravdy nic nevíme?

To je prozření.
K pravdě si člověk musí dojít sám jaksi empiricky, nebo tušením. Kdo to nedokáže, tomu je třeba pomáhat lží. Jedna lež konfrontuje druhou a anihilují. Mezi tímhle nekonečným vznikáním a zanikáním omylů teče řeka filozofie k jakési osobní pravdě - k tvému rudému moři. Básníci jsou blázni co se plaví proti proudu k prameni, který je taky mořem, protože je začátkem moře. Ale snazší je básnictví odložit a nechat se tou řekou dovézt tam kam spěje a jen v klidu koukat z okna.