Amelie M.: Takovou chválu si vůbec nezasloužím. Ale o to větší z ní mám radost. Děkuju :-)

Yana: Díky za tvůj krásný komentář. Normálně nemívám radost, když kvůli mně někomu ukápne slza, ale tohle mě vážně hrozně moc potěšilo :-)

Timothy A. Postovit: Moc děkuju za tak milá slova, vážím si toho :-)

Neber to, prosím, jako šikanu - ale mám to podobné jako Zamila: Pokud toužíš po maximální kritice, pak takto vzniklými dílky vlastně degraduješ tento server. Téma, kterým se zabýváš, není možné za tak krátkou chvíli obsáhnout a zpracovat.
Myslím, že s tím náboženstvím to není tak jednoduché. Všechno to násilí a strašáky do něj časem vnesli až lidé. Ono se totiž nechá dost snadno zneužít. Myslím, že původním smyslem křesťanství je především láska a odpouštění. A třeba Desatero, to je přece geniální návod k tomu, jak žít a nemuset se za sebe stydět.
Ne, neboj, nejsem žádnej náboženskej fanatik :-) Jenom se snažím nic kvapně neodsuzovat dokud jsem se to nepokusil aspoň trochu pochopit :-)

Tomu s tou záměrnou primitivností moc nevěřím. Mám dojem, že podobně vyznívají i tvá další dílka. Ale budiž, třeba je to to, k čemu záměrně a cílevědomě směřuješ. Musím ale říct, že, ačkoliv mám rád třeba naivní malíře, naivní poezie mě tedy příliš nenaplňuje. Promiň. Nepsal bych to, kdybys nestál o maximální kritiku, tak se, prosím nezlob...

Kéž už by to jaro opravdu bylo. Nejradši bych hned přeskočil někam do půlky března... Hezká, příjemná slovní malůvka :-)

Nádherně řečeno. Vůbec toho není málo. Víc už by bylo moc. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si u ní na Skácelův Večer z Hodiny mezi psem a vlkem. Taky je to jenom pár slov, ale pro mě je to jedna z nejdokonalejších básní, kterou jsem kdy četl. Tahle se tomu dost blíží. Moc se ti povedla :-)

Asi je to vážně spíš próza. Ale mně se to v téhle formě nějak líbí. Teď marně přemýšlím jak to popsat...

Je to prostě zajímavý :-)

koiška: Ailin: ioreth: Manni: Zamila: gabkin: Pozdě, ale přece - moc děkuju za váš čas a komentáře. Těší mě to :-)

Děkuju, pokud ti to způsobilo takovéhle pocity, moc mě to těší. Asi si zas budu muset nějakou písničku napsat. Mimochodem... já bych taky chtěl umět hrát :-)

Líbí se mi. Úplně nejvíc poslední dvě sloky. Názornej příklad, jak může být písnička na pouhé dva akordy zajímavá a hezká. To já bohužel nedokážu. Takže závidím :-)

shane: No, já už netančil spoustu let. Přesto odcházím vždycky poslední :-)

Amelie M.: No mám jich tady dokonce několik. Nějak se neubráním tomu, abych si každej rok nějakou nenapsal. Díky za zastavení :-)

Hezké. Přemýšlel jsem nad tím. Mám to taky tak :-)

No, ono člověk asi musí počítat s tím, že když nese vlastní kůži (a báseň už vůbec) na trh, může dostat pěkně na frak. Že porota nepadne na zadek už jen před tím, že recituješ vlastní věc.
Trochu mi to připomíná jednu moji kolegyni, která vždycky, když její žáky vyrazí z pěvecké soutěže, chce psát stížnosti, uráží se, všude vidí spiknutí a nepřátele. To mě vždycky hrozně pobaví :-)
Nemá žádný smysl se vztekat.

Netěší mě to, ale přece jenom ti sem vlezu ještě jednou. Přemýšlel jsem, co vlastně chceš zjistit nebo dokázat. Ten přístup mi totiž přijde strašně omezený. Pořád kladeš něco proti něčemu. Jako by to nemohlo existovat vedle sebe. Je to jak dva stromy. Dejme tomu jabloň a hrušeň. Oba dva rodí dobré ovoce a přece se najdou takoví, kteří buď jedno nebo druhé nejedí. Zeptej se jich. Nevysvětlí ti proč. Prostě to tak mají. Ale kvůli tomu já přece nebudu kácet ten či onen strom. Mám rád obojí ovoce a navíc mám rád i ty stromy.
Je to to samé, jako by ses ptala černocha proč je černý, nebo Číňana proč je žlutý a jestli by se za to vlastně neměli tak trochu stydět. Proč? Jsou takoví od Pánaboha a nic s tím nenadělají.
Myslím, že je poněkud omezené a rasistické zatracovat či zesměšňovat ten či onen přístup, pohled a názor, protože pokud ten vede k dobrým plodům, jistě není špatný. Podle mě není důležité to, z jakých pohnutek dílo vzniká nebo do jakých kulis je zasazeno, ale zásadní je to, co si z něj odnesu. A to může být v obou případech něco, ale také nic. Ano, krásná literatura se bezesporu neobejde bez smyšlených postav, dějů a kulis (jinak bychom si toho asi moc nepřečetli), ale přesto, aspoň většinou, v sobě odráží část autora. Jsou ale i díla čistě skutečná a neméně cenná.

Pravda je (a to už se asi podvacáté opakuju), že mě nijak nenaplňuje neustálé dokola a dokola opakované vystavování a zdůrazňování vlastní bolesti a její autentičnosti jakožto přednosti. Ve chvíli, kdy se z toho stane živnost a závislost, přestává mě to zajímat. I já si myslím, že nejsme na maminkovském serveru. Mimochodem - zajímala ses o čem byla moje básnička "Bělavá". Byla právě o tomhle.
Promiň, trochu jsem se rozkecal...

ohledně toho "mé x své" ...co takhle "mnou"?

Moc děkuju za vysvětlení a omlouvám se. Myslím, že už rozumím. A přeji ti, aby tvá cesta byla úspěšná.

Jiří, nebudu dělat chytrého a poctivě se přiznám, že té básni nerozumím. Mám z ní snad jakýsi neurčitý dojem jakoby pocitu nepochopení, nebo ublížení, možná vnímám jakousi ironii, ale to opravdu tápu. Promiň.
Nějak mně neladí formulace "všem chápajícím řečem o výletě", byť na ní vlastně není nic špatného. Jen mi nechce lézt do ucha.
"Odvážím duší i hlavu odranou dohola" zní taky zvláštně. Jestli je v tom dlouhém "duší" nějaký smysl, pak mi uniká jaký. A pokud to je jen překlep, omlouvám se, že nad tím tak složitě a hloupě špekuluju :-)

Promiň, jsem poslední dobou nějakej nedospalej a tím pádem trochu natvrdlej. U téhle básně mám chvilkami pocit, že tuším a pak se tam objeví něco, co mi to rozhodí. Nevím. Omlouvám se. Trochu mi to připomíná křik pološíleného kazatele kdesi na rohu nádražního podchodu. Ale tak to možná vyznít mělo...