Líbí se mi. Úplně nejvíc poslední dvě sloky. Názornej příklad, jak může být písnička na pouhé dva akordy zajímavá a hezká. To já bohužel nedokážu. Takže závidím :-)

shane: No, já už netančil spoustu let. Přesto odcházím vždycky poslední :-)

Amelie M.: No mám jich tady dokonce několik. Nějak se neubráním tomu, abych si každej rok nějakou nenapsal. Díky za zastavení :-)

Hezké. Přemýšlel jsem nad tím. Mám to taky tak :-)

No, ono člověk asi musí počítat s tím, že když nese vlastní kůži (a báseň už vůbec) na trh, může dostat pěkně na frak. Že porota nepadne na zadek už jen před tím, že recituješ vlastní věc.
Trochu mi to připomíná jednu moji kolegyni, která vždycky, když její žáky vyrazí z pěvecké soutěže, chce psát stížnosti, uráží se, všude vidí spiknutí a nepřátele. To mě vždycky hrozně pobaví :-)
Nemá žádný smysl se vztekat.

Netěší mě to, ale přece jenom ti sem vlezu ještě jednou. Přemýšlel jsem, co vlastně chceš zjistit nebo dokázat. Ten přístup mi totiž přijde strašně omezený. Pořád kladeš něco proti něčemu. Jako by to nemohlo existovat vedle sebe. Je to jak dva stromy. Dejme tomu jabloň a hrušeň. Oba dva rodí dobré ovoce a přece se najdou takoví, kteří buď jedno nebo druhé nejedí. Zeptej se jich. Nevysvětlí ti proč. Prostě to tak mají. Ale kvůli tomu já přece nebudu kácet ten či onen strom. Mám rád obojí ovoce a navíc mám rád i ty stromy.
Je to to samé, jako by ses ptala černocha proč je černý, nebo Číňana proč je žlutý a jestli by se za to vlastně neměli tak trochu stydět. Proč? Jsou takoví od Pánaboha a nic s tím nenadělají.
Myslím, že je poněkud omezené a rasistické zatracovat či zesměšňovat ten či onen přístup, pohled a názor, protože pokud ten vede k dobrým plodům, jistě není špatný. Podle mě není důležité to, z jakých pohnutek dílo vzniká nebo do jakých kulis je zasazeno, ale zásadní je to, co si z něj odnesu. A to může být v obou případech něco, ale také nic. Ano, krásná literatura se bezesporu neobejde bez smyšlených postav, dějů a kulis (jinak bychom si toho asi moc nepřečetli), ale přesto, aspoň většinou, v sobě odráží část autora. Jsou ale i díla čistě skutečná a neméně cenná.

Pravda je (a to už se asi podvacáté opakuju), že mě nijak nenaplňuje neustálé dokola a dokola opakované vystavování a zdůrazňování vlastní bolesti a její autentičnosti jakožto přednosti. Ve chvíli, kdy se z toho stane živnost a závislost, přestává mě to zajímat. I já si myslím, že nejsme na maminkovském serveru. Mimochodem - zajímala ses o čem byla moje básnička "Bělavá". Byla právě o tomhle.
Promiň, trochu jsem se rozkecal...

ohledně toho "mé x své" ...co takhle "mnou"?

Moc děkuju za vysvětlení a omlouvám se. Myslím, že už rozumím. A přeji ti, aby tvá cesta byla úspěšná.

Jiří, nebudu dělat chytrého a poctivě se přiznám, že té básni nerozumím. Mám z ní snad jakýsi neurčitý dojem jakoby pocitu nepochopení, nebo ublížení, možná vnímám jakousi ironii, ale to opravdu tápu. Promiň.
Nějak mně neladí formulace "všem chápajícím řečem o výletě", byť na ní vlastně není nic špatného. Jen mi nechce lézt do ucha.
"Odvážím duší i hlavu odranou dohola" zní taky zvláštně. Jestli je v tom dlouhém "duší" nějaký smysl, pak mi uniká jaký. A pokud to je jen překlep, omlouvám se, že nad tím tak složitě a hloupě špekuluju :-)

Promiň, jsem poslední dobou nějakej nedospalej a tím pádem trochu natvrdlej. U téhle básně mám chvilkami pocit, že tuším a pak se tam objeví něco, co mi to rozhodí. Nevím. Omlouvám se. Trochu mi to připomíná křik pološíleného kazatele kdesi na rohu nádražního podchodu. Ale tak to možná vyznít mělo...

Je to parádní. Taková smršť pocitů. Krásně vyjádřených pocitů. Už to tady zaznělo - upřímná i lehce šílená. Kéž bych tohle dovedl! :-)

Poměrně dost pravdivá :-) Kocovinka po hraní?

Ano, tohle je doopravdy střípek, ale to je na něm právě to hezký. Výborná myšlenka...

Orionka: Vážím si toho, že jsi použila i můj komentář. Já bych ho jenom trochu doplnil:

"Přijde mi zbytečně laciné tyhle pocity nějak polopaticky popisovat tak, aby je pochopil úplně každý. V tom vážně nespatřuju smysl svého tvoření a sám bych si toho pak ani nedokázal vážit. Víš, opravdu mi nejde o to, pohybovat se někde v nějakých žebříčcích popularity. Jde mi hlavně o to, nezradit sama sebe :-)"

Jistě si vzpomínáš, že řeč vůbec nebyla o tom, jestli lhát, či ne, ale o tom, že ti mé básničky připadají krátké, nekonkrétní a de facto nenáročné. Ta věta pak znamenala to, že nechci dělat to, co necítím a čemu nevěřím.

Nevšiml jsem si, že by ti kdokoli z Psanců určoval co a jak máš psát. Je to každého svobodná vůle. Nikdo nemá právo ti brát tvůj přístup k psaní ani jím pohrdat. A pokud vím, nikdo to také nedělá. Předpokládám tedy, že i další tvé ukázky jsou pouze odpověďmi autorů na tvoje komentáře. Vysvětlením jejich vlastního přístupu k psaní ať už jako takovému, nebo k té které konkrétní básni.

Ale, jak už tady jednou zaznělo - taky se už nechci účastnit těch nekonečných diskusí o ničem. Víc než cokoli jiného, mi to totiž začíná připomínat jakési ukájení vlastní ješitnosti a touha mít poslední slovo. A to ti rád přenechám :-)

mannaz: slnečnica: Yasmin: Amelie M.: gabkin: Děkuju moc za váš čas a za vaše krásná slova. Moc si toho vážím :-)

Ailin: Jééé, teď jsi mi přesně sebrala slova, která jsem měl na jazyku. Přesně tak to cítím :-)

To je mi líto. Teď akorát nevím, co si mám vzít z toho, když mi jeden vytýká, že je té vzdušnosti moc a druhý zase, že málo :-)

Zamila: Když nad tím tak přemýšlím, s tou múzou na tom fakt asi něco bude :-) A moc díky :-)

Lenča: Máš pravdu. Ale tahle nepřišla před spaním. Normálně se mi zdála. Vím, že to bylo zhruba ve čtyři ráno. Proto jsem si ji po probuzení pamatoval :-) Děkuju :-)

Ailin: Děkuju... za zamyšlení :-)