|
Vzpomínka na včerejší přísliby jara - aneb "venkovani ve městě :-D "
|
Na město
jaro dýchá z výšky
a kočce míhají se nožky
tak rychle
že to vypadá
že kočka
tisíc
nožek
má
jaro dýchá z výšky
a kočce míhají se nožky
tak rychle
že to vypadá
že kočka
tisíc
nožek
má

DDD: To já taky... ale únor je tu asi od toho, abychom se na to jaro co nejvíc těšili - a pak si ho náležitě vážili, když konečně přijde :-D
Kéž už by to jaro opravdu bylo. Nejradši bych hned přeskočil někam do půlky března... Hezká, příjemná slovní malůvka :-)
Amelie M.: To jsem ráda, že Tě rozesmála... :) ... bylo to opravdu hodně legrační :)
vanovaso: Včera... včera už bylo ve vzduchu (aspoň tady u nás...). A sněženky už lezou ze země - dnes, pravda, opět zaváté sněhem. Kočička byla naše... teď už je v kočičím nebíčku.
Básnička je to krásná, ale kde vidíš to jaro? snad jen za okny slunce... tvoje kočička?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na město jaro dýchá... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Prší v mém srdci...
Předchozí dílo autora : Jak moc Tě znám...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
elerin» narozeniny
ladygodiwa [14], Davidss [10], fastavačka [9], oči směrem k zemi [8]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))

