|
Vznikala mi v hlavě docela dlouho. A ještě dýl jsem se odhodlávala ji tady zveřejnit.
|
Byl pozér.
Spoutaný okovy společnosti,
skryt v ulitě svojí duše,
tvářil se jako netečný hejsek,
proplouval životem
nedotčen událostmi té doby.
Nevěřil,
že by něco mohlo být jinak.
Pak vstoupila!
Bylo to jako když padající hvězda rozzáří oblohu
a zase se ztratí,
jako by nikdy neexistovala.
Jenom jeho srdce ji zaznamenalo
a sevřelo uvnitř.
Jako jeho oči a ruce.
Její část v něm zůstala,
bláznivá,
ztřeštěná,
nezlomená,
nespoutaná,
rozsvítila jeho dny svojí vírou a nadějí.
A pak se ztratila.
Jako když kouzelná padající hvězda
zmizí za obzorem.
A zbyde jenom vzpomínka.
Pokřivená
dopadem své definitivní konečnosti.
Byla v tom svoboda,
když roztáhl ruce
a zřítil se vstříc asfaltovému údolí
tam dole.
Spoutaný okovy společnosti,
skryt v ulitě svojí duše,
tvářil se jako netečný hejsek,
proplouval životem
nedotčen událostmi té doby.
Nevěřil,
že by něco mohlo být jinak.
Pak vstoupila!
Bylo to jako když padající hvězda rozzáří oblohu
a zase se ztratí,
jako by nikdy neexistovala.
Jenom jeho srdce ji zaznamenalo
a sevřelo uvnitř.
Jako jeho oči a ruce.
Její část v něm zůstala,
bláznivá,
ztřeštěná,
nezlomená,
nespoutaná,
rozsvítila jeho dny svojí vírou a nadějí.
A pak se ztratila.
Jako když kouzelná padající hvězda
zmizí za obzorem.
A zbyde jenom vzpomínka.
Pokřivená
dopadem své definitivní konečnosti.
Byla v tom svoboda,
když roztáhl ruce
a zřítil se vstříc asfaltovému údolí
tam dole.
10.02.2015 08:45
Asi je to vážně spíš próza. Ale mně se to v téhle formě nějak líbí. Teď marně přemýšlím jak to popsat...
Je to prostě zajímavý :-)
Je to prostě zajímavý :-)
06.02.2015 20:50
krátký příběh, ale výstižný, mě se líbí, i když konec vyznívá tragicky, ale život takový bohužel je...
06.02.2015 20:06
Zamila
Celkově to není můj styl. Mohu pochválit poslední lehce kafkoidní strofu, to já ráda :-) Ale jinak mi to přijde spíš jako próza. A "definitivní konečnost" ? To je vcelku nonsens.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.