Ale třeba podceňuju i ŽblaBuňku, ta fotka je totiž velmi výmluvná.... a vlastně i básnička se skoro zdá, jakoby byla napsaná o tom. "A přesto nám svítí". :-)

DDD: Takže ano? :-) Nejde o to, že bych podceňovala vás, ale o to, s jakými reakcemi se většinou setkám, když občas náhodou někde něco vyslovím... Většinou bohužel lidi nemají ani tušení, a ani ho mít nechtějí.

Vidíš, nikdy jsem si neuvědomila, o čem ta písnička je.

Je skvělá. Mě tohle nebe taky fascinuje, ale znechucuje zároveň. Jenže pochybuju, že někdo z vás slyšel o chemtrails a jestli ano, tak v rámci nějakých podivných konspiračních teorií, které postrádají fakta... Nebo mě snad někdo překvapí? :)

Náhodou dobrá!

Má fakt pěkný momenty. Zapůsobila.

Ta je pěkná. Má krásný rytmus a drží pěkně pohromadě jako celek. Líbí se mi zopakování těch tří frází. :-)

ŽblaBuňka: Yana: taron: otazník: Devils_PIMP: Díky moc za komentáře!

puero: Moudro je to opravdu krásné. Ale přesto si dovolím trochu nesouhlasit. Myslím, že narozdíl od květin má člověk (dokonce i když už rozpučel) vždycky šanci se změnit, pokud opravdu chce.

Něco v sobě má. Líbí se mi nápad i zpracování a pro mě má velmi příjemnou melodii. Akorát si oprav "začla" na "začala". Možná se jedná o překlep, každopádně to nevypadá hezky. ;-)

Melancholická... ale moc pěkná. A úplně z ní dýchá ta atmosféra. Sedla mi do nálady.

Hmm, tak ta je opravdu výborná! Skvěle plyne, má velmi dobrý rytmus a vytváří moc pěkné obrazy. :-)

štiler: Vystihnul jsi to. :)
Yana: Díky.

Nádherná.

taron: puero: Díky. :-)

puero: Hmm. Ať se snažím, jak se snažím, nějak neumím odpovědět.

puero: Tak teď jsi úplně vedle. ;-)

puero: Jo, a taky je neskutečně krásný pocit, když člověk opravdu do hloubky otevře svoje nitro, zcela nevyumělkovaně, a dostane se mu takovýhle reakcí. Ne od literárních kritiků, ale od běžných lidí, kteří to třeba pochopí, kteří rozumí. Prostě je to risk, člověk se dává všanc zcela nahý, obnažuje svou duši. Ale pro mě to za to stojí, ať už jsou reakce jakékoli. Ještě nikdy to pro mě nebylo zbytečné, ještě nikdy jsem nelitovala, že jsem něco uveřejnila, i když občas nějaká reakce třeba zabolela. Ještě mi to zkrátka neuškodilo. :-)

Je skvělá a je mi blízká.

ŽblaBuňka: Ingo: Devils_PIMP: DDD: Mnohokrát děkuji! :-)

puero:
To víš, že bojím. Kritika u takovýhle děl je mnohem nepříjemnější, právě proto, že se může jednat o kritiku samotných myšlenek, postojů, zkrátka mě samé. Nebojím se toho, že by mě někdo pochopil příliš dobře a ovládnul mě svými názory (to by mě musel znát i jinak, než jen prostřednictvím mé poezie). Je pravda, že pokud by někdo opravdu chtěl, tak by mě na základě toho, co o mně ví z mých děl, mohl opravdu poškodit, na druhou stranu ale - proč by to někdo dělal? A opravdu bych dala natolik na názor neznámého člověka, který má potřebu záměrně někoho (cizího) ničit? (I kdyby se to stalo, věřím, že bych se z toho nakonec oklepala a ve výsledku by mi to naopak pomohlo lépe přijmout sebe samu, upevnit si své názory, nebo možná i uvědomit si některé své chyby.)
Krása anonymního publikování tkví v tom, že být odsouzena cizím člověkem není nic až tak hrozného. Já jsem vždycky mnohem víc nervózní a nesvá z toho, když mám svou tvorbu předložit někomu, kdo mě zná osobně. Teprve v tu chvíli mám dojem, že se někomu skutečně otevírám natolik, až je to skoro "nebezpečné". Proto pečlivě vybírám lidi, kterým svou tvorbu ukazuji a kterým ne. Většina běžných lidí v mém životě vůbec nemá ponětí, že se věnuju poezii. Těm, co mají, důvěřuji. A krása, která vězí v tomhle sebeodhalování? Třeba už jen to, že pouhé zpracování těchto "intimních" témat mi pomáhá pochopit sebe samu. A jejich následné uveřejnění jsou dokladem toho, že jsem tyto části sebe (pocity, myšlenky) byla schopna nějakým způsobem přijmout a že si za nimi stojím. A taky už se stalo, že mi některé komentáře dokonce pomohly zajít ještě o něco víc do hloubky, vážně až na dřeň mých pocitů, a pomohly mi uvědomit si věci, které mi předtím unikaly.