|
kostrbatý shluk myšlenek, který ze mě musel ven
 26.02.2017 24 1405(21) 0 |
Tak už to je rok,
cos mě poprvé pozval do bytu.
Jen na víno, říkals!
Jen zobnout olivu!
Pojď, pojď sýkorko hladová.
Tak už to je rok,
co nosím jeho prstýnek.
Ale v tvé přítomnosti jsem byla doopravdy živá.
Jak mladý jestřáb, když zachutnal mu první let.
Naučil jsi mě nazpaměť
jak klamat tělem,
jak být chameleonem ve tvé zahradě.
Jak mít vprostřed hrudi chyceného kolibříka,
který se sytí tvými doteky.
Jak pít víno jako žíznivá laň vodu ze studánky...
- - -
Říkala jsem ti, že když začnu s někým spát, tak se zamiluju?
Jako pes, kterého kopou, ale on si vždycky přijde pro pohlazení
Smál ses, protože jsi věděl, že až ti to řeknu,
opustíš
všechna ta zvířata ve mně
Opustíš
a neotevřeš klece...
cos mě poprvé pozval do bytu.
Jen na víno, říkals!
Jen zobnout olivu!
Pojď, pojď sýkorko hladová.
Tak už to je rok,
co nosím jeho prstýnek.
Ale v tvé přítomnosti jsem byla doopravdy živá.
Jak mladý jestřáb, když zachutnal mu první let.
Naučil jsi mě nazpaměť
jak klamat tělem,
jak být chameleonem ve tvé zahradě.
Jak mít vprostřed hrudi chyceného kolibříka,
který se sytí tvými doteky.
Jak pít víno jako žíznivá laň vodu ze studánky...
- - -
Říkala jsem ti, že když začnu s někým spát, tak se zamiluju?
Jako pes, kterého kopou, ale on si vždycky přijde pro pohlazení
Smál ses, protože jsi věděl, že až ti to řeknu,
opustíš
všechna ta zvířata ve mně
Opustíš
a neotevřeš klece...
09.03.2017 - 06:47tady si člověk nevybere. buď je ticho jako v hrobě, nebo přijdu už po bouři a je vše vyřčeno. Každopádně ten závěr je úchvatný :)
02.03.2017 - 09:24skvěle, početla jsem si, ten výčet zvířat je dokonalý, celá ta básnička je originální a neotřelá, burcuje moji představivost a také moji mysl...ach jak jsme si všichni podobní, jdu hledat své strašáky, otevírám klec všem těm zvířatům, co ve mně zavřel v kleci...působivý závěr, ta básnička je pro mě asi top (v poslední době)
01.03.2017 - 23:11Souhlas s Orionkou, vše už bylo řečeno. Bonusový bod za ornitologické nuance.
01.03.2017 - 22:17Tom Cortés: ach, nevím, co říci...tvůj koment mi vyrazil dech, děkuji ti moc
01.03.2017 - 19:12Kurňa, jo! Tohle je přesně ten moment, kdy se z osobního deníčku stane něco víc. Něco, co půl Prahy scházející se na čteních nechápe.
01.03.2017 - 12:54Máš tam spoustu skvělých obratů. Oslovila mě. V nečem je trochu nekonzistetní, přijde mi, asi formou, ale zároveň se to k ní hodí. Líbí.
27.02.2017 - 23:14Vanilla sky
Moc hezké, všechny ty zvířata a klec
26.02.2017 - 14:29meskalinaprach: děkuji, já to píšu vždycky hned načisto, takže se chybička vloudí. a díky, že oslovila, i když bych spíš měla říct, že je smutné, že tam nacházíš samu sebe...
26.02.2017 - 12:43meskalinaprach
upozorním na chybu: *ve mně.:) a asi by tam mělo být "smál ses,...".
v této básni docela nacházím sebe sama.
v této básni docela nacházím sebe sama.
26.02.2017 - 12:35Líbí se mi, jak jsi to vyjádřila přes zvěřinec, dobrý nápad. A velmi působivý závěr. Povedla se. Jenom nevím, jestli by tam nemělo být spíš "smál ses, protože jsi věděl...".
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Všechna ta mrtvá zvířata ve mně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Řeklo by se, vyznání...
Předchozí dílo autora : Valentýnská
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Orientera [17], James Libustka [15], Elis-Němečková [13], jsph [9], Alma Neradostná [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
