Skvělý obraty i atmosféra.

Nostalgicky křehká, píchlo mě z ní. Moc hezká.

Krásně smutná, nepoznala bych tě za ní. Ne kvůli tomu smutku, ale kvůli formě. Tahle volnolehká je mi blízká.

Výborná.

Zaujala mě, ale neumím to úplně uchopit.

Uff, forma lehká, obsah celkem masakr. Antidepresiva jsou svinstvo, které má v jistých chvílích své opodstatnění, ale člověka nespasí. Před některými věcmi se utéct nedá. Báseň se mi líbí.

Moc hezké. Nejvíc mě oslovilo poslední čtyřverší.

Morfeus: Zajímavý, díky. Taky to není úplně ono, ale určitě je to blíž. Jen u té “jiné formy” tak úplně nevím, co tím máš na mysli.

Hanulka: Díky za vnesení tvého pohledu. Pampeliška je hořká a krásná zároveň, záleží na úhlu pohledu. Pro někoho plevel, zbavit se jí opravdu nedá. Ale je pravda, že je to léčivá bylina.

Morfeus: Co přesně znamená “vše psychologického”? Asi chápu, kam tím vším míříš, a do jisté míry s tím i souhlasím, i když bych určitě neřekla, že všechny negativní emoce jsou jen různé formy strachu. Nevidím v tom ale úplně přínos pro mou báseň, která se tomuto tématu nevěnuje a věnovat nesnaží. Myslím, že je důležité se učit porozumět různým odstínům našich emocí, a právě těmto odstínům se ve svoji tvorbě ráda věnuji.

Morfeus: Díky za zajímavou teorii. Ale úplně s ní asi nesouzním. O strachu a zlu píšu ráda také, nicméně křivda za mě naprosto samonosné téma. Jiné emoce k ní mohou, ale nemusí být přidružené, nevidím ale důvod, proč by měla být podmnožinou zrovna strachu. Naopak, strach se může rodit z ní. A zlo? To je podle mě úplně jiné téma, nejedná se o lidskou emoci, ale fenomén, který se marně lidstvo snaží vysvětlit a porozumět mu.

Hanulka: Mlčeti Zlato: Vida, to jsou zajímavé reakce, protože zrovna o lásce ta báseň opravdu není. Nicméně já ve svých básních ráda nechávám volnější prostor k výkladu, aby si každý mohl najít to své, a rozličným interpretacím se meze nekladou. Zkrátka kontext si každý doplní po svém, asi na základě svých zkušeností a dojmů. Zajímalo by mě, jak to případně uvidí jiní. Každopádně díky:)

Psavec: Bohužel.

Karblo: Děkuju:)

človiček: Ano, ty pampelišky tam nejsou náhodou, významů mají hned několik.

Morfeus: Díky, v jakém smyslu bys ji doplnil?

Homér: To je top komentář, klidně by mi stačil místo celý básně :D dík za výstižný shrnutí.

Martin Laumann: Děkuji, vždy potěší, když se ten pocit povede přenést tak, jak měl.

Víc mě asi oslovila první polovina, ale i celkově se mi líbí. Asi bych tě poznala, ale vnímám v ní trochu odklon od stylu, na který jsem u tebe zvyklá. Moc se mi líbí:
“co zauzlíš to buď rozčešeš
nebo nikdy nezapomeneš”
- to je krásná metafora.

Orionka: Nepřijde mi to vůbec nemístné a máš určitě pravdu, souhlasím s tím, že pořád žijeme v té lepší části světa. Ale o tom ta báseň úplně není. Okrajově se dotýká toho, že i naše “civilizované způsoby” mají své mouchy, a zrovna soudy obzvlášť. Ta témata, ve kterých jsme zaostali spíš kdesi na východě, v básni nerozebírám, ale když už jsme v tom - za mě to je určitě trestní právo především v případech domácího a sexualizovaného násilí, a také opatrovnické soudy, především v kontextu jejich nekonzistence, kdy v podstatě záleží na štěstí, kdo zrovna daný případ posuzuje, což by tak za me určitě být nemělo. S tím jde také ruku v ruce téma povinného vzdělávání soudců, které by bylo tolik potřebné, a další… když si třeba člověk přečte pár rozsudků nebo poslechne názory lidí, kvůli kterým jsme neratifikovali Istanbulskou úmluvu, vypovídá to o lecčem a dle mě rozhodně o tom, že naše “civilizovaná společnost” má rozhodně na čem pracovat.

Díky moc za zastávku, podnětný komentář a těší mě, že se ti báseň líbila.