moonell: Děkuji a totéž přeji i tobě... jestli v mých básních něco cítíš, něco v nich nacházíš, je velmi pravděpodobné, že to tak bude...

Ufff... fuj, au, radši nemám slov, protože by nebyly úplně nejvybíravější - směrem k těm, co nám tohle dělají.

Ta je krásná! Moc se mi líbí, neobvyklá, velmi živá, vidím to jako obrazy...

ukrytá v máku: Děkuji…

Psavec: Díky.

človiček: :-) Ano, k soucitu jsem doputovala již v dětství… problém je, když se jako HSP člověk v toxické rodině naučí svůj soucit posílat jen směrem ven, ale už ne dovnitř. A v dospělosti se to pak s opakovanými neúspěchy snaží opravit. Ale u mě už to dávno není maturita, spíš doktorát :-) Za to s tou harmonií mě možná přeceňuješ, tu reálně neumím snad ani na čtyřku, až na občasné naivní záblesky marné snahy.

No, ty emoce z toho dost tryskají, snad bude brzy líp..

Psavec: Miňko: človiček: Díky moc všem, že jste se stavili a snad se i líbila.

ukrytá v máku: Moc děkuji, těší mě to…

Psavec: Díky moc.

Gora: No, někdy se to sejde. U básně, kde je primárním cílem se pokusit poeticky vyjádřit mé pocity, je určitě ubírat nebudu, ale díky za názor.

Gora: Děkuji, například jaká? Nebo alespoň v jakém smyslu?

zaseja: Dandy: Díky.

ukrytá v máku: Děkuji ti:)

Daisy Moore: Psavec: Díky.

človiček: Co přesně?

Nádherná, silná, nutí k zamyšlení a k tomu se do ní vracet.

Hustá, tíživá, docela se s ní momentálně ztotožňuji, ale nevím, jestli už "tam" jsem. Smutná.

Au. Je mi to důvěrně známé. Přeji hodně sil...

Ta je skvělá, přečetla jsem několikrát, komentáře to ještě podtrhly. Opravdu krásná.