 09.04.2024 4 438(10) 0 |
Zohýbaná až nadoraz
čelo na zemi
maluje cosi o ponížení
skrze duši jí i tělo zauzlil
ač ví že nevymaže
reliéf z otlaku jeho dlaní
naději dává vědomí
že přec ji nezlomil
čelo na zemi
maluje cosi o ponížení
skrze duši jí i tělo zauzlil
ač ví že nevymaže
reliéf z otlaku jeho dlaní
naději dává vědomí
že přec ji nezlomil
09.04.2024 - 22:56gajda
reliéf v dlani....ta sedla. Je to smutné a zároveň hrdé. Z bolesti se rodí zocelení, ohýbané stromy vydrží i silné vichry. Člověk není jiný. Člověk je taky přírodní počin.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Resilience : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mateřídouška rosou chřadnoucí
Předchozí dílo autora : O křehké (ne)narušitelnosti vnitřního vesmíru
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kláárchen... [18], Králíček [17], Zuzanice [16], Vlcekkitty [16], natysek [12], Amos Cháb [11], amaternadruhou [11], Daniel Srb [7]» řekli o sobě
TheLivingCore řekl o Tajemný :V kazdem dile, vidim obraz sebe. Bolest a touha, jsou nejsilnejsimi pocity. Pokracuj..
