#Bez_trestu

moonell: Děkuji! A přesně, vystihla jsi to skvěle.

odmocnina myšlenky, to si musím někam uložit
ke slovům samotným – absurdita existence záchranných tlačítek s pokutovaným použitím; kdo rozhodne o tom, že došlo ke zneužití? často ne člověk, který v bolesti zmáčkl tlačítko a uvěřil jeho klamavé reklamě

Sasanka: Nepřijde mi, že bys to chápala špatně…

VKate: Děkuju!

gajda: Děkuji za komentář a jsem ráda, že jsi to nakonec překonal a i pochopil, proč a kam tím tahle miniatura míří. Je to míň než miniatura, ale zaujalo mě, že rozpoutala celkem diskuzi.

Leslie: Odmocnina myšlenky - popsáno naprosto dokonale.

Sasanka: Jen jsem chtěl vstoupit na trávník, co se nemá vstupovat. Obávám se, že nejen kulka, ale celá nábojnice vyjde levněji než kobliha. Já používám ráži browning ;-)

Napřed jsem nechtěl nic napsat, protože nesnáším v poezii vulgarismy. Nicméně, kdyby tam nebyl, nevešla by ta báseň do své druhé dimenze - ergo do té, o které ve skutečnosti píšeš a která se tlačítek nijak netýká.

Leslie: No to je absurdní, ale Malý Kim o zneužívání tlačítek ví určitě víc než já. Zneužití pravomoci a člověka je běžně bez trestu, no tak hlavně, že zneužití tlačítka se trestá. Děti neumějí číst, za to zločinci většinou ano. Ten hořký pocit mám prakticky pořád. Chtěla jsem být odstřelovač, ale na starý kolena nejspíš budu vařit pro ozářené bezdomovce, kdo ví. Záleží jakou nohou vstane Vláďa z postele. Asi to stejně celé chápu špatně, tak promiň za spam.

Mlčeti Zlato: Ty bys chtěl být anarchista Zlato? :D Myslíš, že je levnější kulka nebo kobliha?

Mlčeti Zlato: Tak teď fakt doufám, že jsi to nemyslel tak, jak to vyznívá.

Možná je to někdy škoda. Člověk je neustále v pokušení zmáčknout, co se nemá. Trestat by se měli ti, co nám taková lákadla kladou před oči. Takhle jen lituji, že nejsem z té kategorie, co hází koblihami.

Sasanka: Tak ono tam je to, co jsi vnímala na první čtení. V kontrastu právě s těma tlačítkama,

Leslie: uf, si mě vyděsila.

Dandy: Psavec: Trochublázen: Míň než miniatura. Odmocnina myšlenky. Jela jsem metrem a dolehla na mě ta absurdita: na každém rohu u tlačítek, brzd a dalších náležitostech pro nouzové situace v dopravních prostředcích je cedule s tímhle nápisem… tučně a červeně vyznačeno, vypovídá to mnoho o prioritách naší společnosti. Začala se mi v hlavě odvíjet báseň, ale neměla jsem čas psát, tak jsem si zapsala jen tu větu, že to později dopíšu. Ale je to pryč. Zůstal jen ten hořký pocit.

Co dodat.

Gól.

:(