ukrytá v máku: Děkuji ti za podporu a povzbuzení.

kekebreke: To je v pořádku, vše se nemusí líbit všem, za sebe ale raději volím nevyjadřovat se, pokud nemohu podat kritiku alespoň nějak konstruktivně. A samozřejmě je otázka, jestli jsi myšlenku vyčetl správně, ale asi nemá smysl zabíhat do detailů u díla, které ti nesedne.

Mlčeti Zlato: Nepřijde mi to divné, taky to tak někdy mám. Děkuju.

ukrytá v máku: Díky!

ukrytá v máku: To mě moc potěšilo, děkuji ti!

Díky moc i ostatním. V poslední době jsem se nějak neměla kapacitu reagovat na všechny komentáře.

Psavec: Dandy: gajda: Neu: Moc děkuji! :)

človiček: Tak to ale nebylo myšleno:) Nicméně děkuju.

kekebreke: To je reakce na báseň nebo na její obsah?:)

Dandy: Psavec: Děkuju.

Trochublázen: :D znáš můj styl… klasika, začnu psát volně a nějak mi tam ty rýmy vždy vlezou…

Takové dílo a žádné reakce. I po letech bolí. Trochu se tam nacházím, tak o to víc. Je moc hezká. Ale smutná. Moc pocitů se z ní probudila k životu a ještě se sem ráda vrátím.

Je v ní něco nadčasového. Plynutí času, tíha a smutek života nenápadně zaobalené, ale přeci jen jakoby tam byl i střípek naděje. Krásná, ráda jsem tě opět četla.

Moc hezká.

iluze: Děkuju:)

Sasanka: Zajímavý pohled, díky.

Kleriska.KX: Děkuju.

Hanulka: Díky za zastávku. Děsivé v jakém smyslu, nebo co přesně je na tom děsivé?

Mlčeti Zlato: To jsi docela vystihl. Děsivé, ano, a snad očistné, přesně to si k tomu vnitřnímu procesu také říkám.

Autor: :-O Tak to děkuji za kompliment!

gajda: Díky za zpětnou vazbu. Myslím, že balancuji mezi dvěma extrémy - buď jsem až příliš přímočará a je tam málo abstrakce, anebo je jí naopak příliš. Ono to má pro mě své opodstatnění, ty přímočařejší, často hrubější básně slouží k ventilaci emocí a jejich pojmenování. Ta abstraktní díla jdou o kousek dál, je to jakoby se ta emoce přetransformovala o úroveň výš, i proto je v konkrétně v této básni zrovna tento symbol. Je to vždy pro mě tenký led, protože já vím o čem píšu a někdy těžko rozpoznám, jestli to tam najde i čtenář. A ne vždy je podle mě nutné, aby tam našel přesně to, co tam je pro mě, spíš je to nemožné. A já se u těch abstraktních děl snažím vyhnout tomu, abych tam příliš prvoplánově vepsala něco konkrétního. Mohla se klidně jmenovat Trauma nebo PTSD. Ale ono to stejně nevystihuje vše, co v básni je. Je to shluk emocí a prožitků, který, možná ano, je bez kontextu příliš abstraktní.