Uroboros

ukrytá v máku: Díky!

Je skvělá...

iluze: Děkuju:)

Moc se mi líbí.

Sasanka: Zajímavý pohled, díky.

Kleriska.KX: Děkuju.

Líbí se mi.

Leslie : Sasanka to vyjádřila za mne, souzním s ní.

Ano i had se dá rozpitvat na malé kousíčky a některé mohou být děsivé, ale to ví jen sám autor. Jinak je to o koloběhu času, psané s nadhledem.

Hanulka: Díky za zastávku. Děsivé v jakém smyslu, nebo co přesně je na tom děsivé?

Leslie : tak tohle je pro mne hodně děsivé.

Mlčeti Zlato: To jsi docela vystihl. Děsivé, ano, a snad očistné, přesně to si k tomu vnitřnímu procesu také říkám.

Autor: :-O Tak to děkuji za kompliment!

gajda: Díky za zpětnou vazbu. Myslím, že balancuji mezi dvěma extrémy - buď jsem až příliš přímočará a je tam málo abstrakce, anebo je jí naopak příliš. Ono to má pro mě své opodstatnění, ty přímočařejší, často hrubější básně slouží k ventilaci emocí a jejich pojmenování. Ta abstraktní díla jdou o kousek dál, je to jakoby se ta emoce přetransformovala o úroveň výš, i proto je v konkrétně v této básni zrovna tento symbol. Je to vždy pro mě tenký led, protože já vím o čem píšu a někdy těžko rozpoznám, jestli to tam najde i čtenář. A ne vždy je podle mě nutné, aby tam našel přesně to, co tam je pro mě, spíš je to nemožné. A já se u těch abstraktních děl snažím vyhnout tomu, abych tam příliš prvoplánově vepsala něco konkrétního. Mohla se klidně jmenovat Trauma nebo PTSD. Ale ono to stejně nevystihuje vše, co v básni je. Je to shluk emocí a prožitků, který, možná ano, je bez kontextu příliš abstraktní.

Super, asi nejlepší co jsem tady na webu četl

Jojo nekonečno no. Strčit si vlastní ocas do pusy a zalknout se . Je to tak abstraktní a symbolické, že mám velký problém si něco konkrétního představit, abych si vytvořil nějaké pozadí k a pochopil, o čem ta báseň vlastně je. Hřbet času... naježený hřbet času... co radí psychoanalytik?

Trochu děsivé, ale snad očistné.

Sasanka: :) Děkuji.

Bezva závěr a moje první kérka :)