Už ten první řádek, joo. Super a dík, když je život hořký, ráda o tom čtu i jinde.

Líbí se mi, ale musím souhlasit s orionkou. V duchu jsem si ji upravila a vychutnala si ji pak mnohem víc.

Myslím, že staroegyptský bůh slunce by mohl pomoci:) Je to super, i ty nespisovné výrazy mi tam ladí.

Souhlasím s homérem, že básnicky by se to mohlo trochu doladit. Ale je to takové upřímné, autentické a té náladě víc než rozumím. A mám raději toto než rýmovačky. :) Jo a ten kaštan v kapse!!! Nosím taky. Nejlepší antistres.

mannaz: Děkuju!

Trochublázen: A to je právě takový mýtus. Nemusí… klíč k přežití vidím spíš právě ve snaze to přijmout. Že některý věci člověk nezmění.

Dandy: Co bych dala za trošku ošumělosti, normálnosti nebo i nudy:) Ta tam šeď asi trochu mystifikuje. I tak děkuji.

puero: A vítej zpět, puero.

puero: Nebo nemělo existovat… tak. To mi trochu dodalo naději, že přeci jen ji někdo rozklíčoval. I kdyby ne, ústřední motiv a jeho zdánlivou neobvyklost v dnešním světě jsi zachytil. Ono vlastně není divu, že je pro lidi nepochopitelná. Je to přímá úměra k tomu, kolik lidí skutečně dokáže pochopit nebo vůbec ví o existenci situace, o které tam píšu. Nepochopení čtenářů víceméně odpovídá nepochopení v reálném životě.

Homér: Díky za rozšíření obzorů, o takovém bizárku jsem neměla ani ponětí. Já měla jednu nečitelnou s cukajícíma koutkama, pak Umbridgeovou a jednu spící. Jojo, jaro daleko, někdy už po podzimu přijde jen zima.

ukrytá v máku: To mě moc potěšilo, děkuji…

bludička: Moc děkuji bludičko:)

Nádherně popsaná rozpolcenost. Umíš to vepsat do slov velmi lehce. Líbí se mi ta křehkost, poetično.

Líbí se mi, jen ten závěr pro mě malinko zase rozmělnil tu pointu. Ale zase to má něco do sebe, člověk má pocit, jako by mi to někdo jen tak mimoděk vyprávěl.

Ta je skvělá!

Tohle je vizuálně moc hezký obraz. Pocitově trochu studí.

ukrytá v máku: Orionka: Psavec: Děkuji, že jste ji četli.

gajda: Hezky vystiženo. :-) Vlk má více významů i tváří. Plachý, ale i agresivní ve smyslu, že se umí ubránit, je-li potřeba. Obzvlášť, když je ohrožená jeho smečka.

Jako dítě jsem se vlka bála. Pak jsem se s ním docela ztotožnila. Nakonec jsem žila rok ve vesnici, která se z kečuánštiny překládá právě jako “vlčí tlama”. Tak asi proto. Tam to všechno začalo.

“Projít vlčí tlamou” je můj pracovní název knihy, kterou mám rozepsanou.

Díky, že ses stavil.

Hanulka: Nikomu nemusí sednout vše. Za sebe preferuji vyjádřit se jen tam, kde to může autorovi něco pozitivního přinést, byť se mi dílo třeba nelíbí. Zpětná vazba, která se opírá o něco více než jen můj dojem, může být přínosná. I tak díky za zastávku.

DDD: Je to pravda, jinak to moc neumím (i když někdy to tak třeba není a může to tak jen působit). Ale ano, m/s tvorba je cesta do/z mého nitra. Tak ti moc děkuji, že po ní našlapuješ opatrně :)