přidáno 18.01.2025
hodnoceno 4
čteno 78(8)
posláno 0
Potkal jsem anděla.

Ruce měl sepjaté.

Křídla prostá,

nohy však jak uťaté.

V lípě byl vyřezán

stojíce mlčky sám.

V kráse své prostosti

kruhové místnosti.

Žulový podstavec

života odstavec.

Stojíš tu pro věčnost?

Pro svojí skutečnost.

Křídla kéž v bělosti.

V tváři tvé radosti.

Však z lidské hříšnosti,

v nitru máš starosti.

Dal bych ti života ze sklenky napití.

Musím však tělo

tvé v očistu omýti.

Nejde tu o slova,

je to prosté vnímání.

Mohu jen díky říct,

za tohle setkání.

Ta snad tu na věky

Ja jen do konce stran osudu.

Mohu-li poprosit,chvíli tu posuď ?

Svědomí spytovat vzájemné

tichosti.

Odejdu zlehka zbaven svých starostí
přidáno 21.01.2025 - 20:22
Leslie: Děkuji za komentář.
přidáno 21.01.2025 - 08:34
Pěkné. Něco bych možná trochu učesala, opravila hrubky a překlepy a lépe by mi v některých místech plynulo malinko jiné řazení do řádků. Ale jsem holt detailistka:-) Báseň se mi líbí myšlenkou i jejím vyjádřením.
přidáno 21.01.2025 - 07:20
Psavec: Díky
přidáno 20.01.2025 - 21:17
To je fajn.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Anděl : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Obrazy,co barvy tvoří
Předchozí dílo autora : Jen tak 33

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming