Anděl

Potkal jsem anděla.

Ruce měl sepjaté.

Křídla prostá,

nohy však jak uťaté.

V lípě byl vyřezán

stojíce mlčky sám.

V kráse své prostosti

kruhové místnosti.

Žulový podstavec

života odstavec.

Stojíš tu pro věčnost?

Pro svojí skutečnost.

Křídla kéž v bělosti.

V tváři tvé radosti.

Však z lidské hříšnosti,

v nitru máš starosti.

Dal bych ti života ze sklenky napití.

Musím však tělo

tvé v očistu omýti.

Nejde tu o slova,

je to prosté vnímání.

Mohu jen díky říct,

za tohle setkání.

Ta snad tu na věky

Ja jen do konce stran osudu.

Mohu-li poprosit,chvíli tu posuď ?

Svědomí spytovat vzájemné

tichosti.

Odejdu zlehka zbaven svých starostí