05.01.2025
12
418 (16)
0
Mezi větvemi
ševelí lež
obaluje svět nánosem líbivé špíny

uprostřed zimy
kdy není prostor pro pravdu a pro květiny

na povrchu holých věcí
ulpívá pachuť
cizí viny

chytá se na lidi
jak vlákna pavučiny

sebe já znám
to nejsem já

s bezmocí
sleduji zlo
vpíjet se do krajiny
 05.03.2025 13:00
LadyLoba: To je milé, díky!
 05.03.2025 07:10
Skvost i když neradostný
 20.01.2025 22:22
Psavec: Orionka: Mlčeti Zlato: Dandy: Děkuji za milé reakce.
 20.01.2025 22:21
Sasanka: To se těžko vysvětluje, ale patří to tam. Někteří čtenáři v ní mohou najít jiný rozměr, ale pro mě je o překrucování reality, o vylhané verzi sebe sama i druhého člověka, kterou někdo šíří se záměrem druhého poškodit a sobě dodat “potravu” ve formě soucitu, lítosti či obdivu ostatních.
 20.01.2025 22:13
Miňko: To je zajímavý pohled a až se na ni zvládnu podívat s odstupem, zvážím to. Ale zatím je tam pro mě těch 5 řádků hodně důležitých. Díky.
 14.01.2025 00:51
Nesedí mi tam jen sebe já znám, to nejsem já. Pěkná zimní.
 11.01.2025 15:56
 Zamilla
Pěkná a chytrá poezie...
 06.01.2025 22:14
Dobře se mi četla.
 06.01.2025 19:39
Silné, smutné, krásně zrýmované.
 06.01.2025 12:21
Líbí
 06.01.2025 09:31
Ani nevím, ale cosi mě uhranulo.
 05.01.2025 22:51
Hodně mne zaujala ale osobně bych posledních 5 řádků vynechal. Smysl by zůstal, zhuštěné poselství a formu by to potěšilo. Ale je to jen můj názor....

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.