Hezká atmosféra a závěr se stočil nečekaně do mrazivých vod.

Joo, tak ten rým z komentáře znám taky... ze života.
K básni: Úplný chudáček, srdce mi pro něj pláče... nejhorší je, že to je u některých opravdu realita. Tvé zpracování mě baví.

puero: Fuj, podzemí a ještě tma, to bych asi nedala. Stačilo mi to v Ekvádoru v jeskyni, kdy jsme tam seděli několik minut v úplné tmě a mně popadala úzkost a snažila jsem se nemyslet na to, jak úzký byl ten průlez dovnitř a že jsem v zemi častých zemětřesení (několik jsem jich i zažila, jedno fakt silné, naštěstí epicentrum hluboko, takže bez následků). Ale zas taková Neviditelná výstava (1 hodina v absolutní tmě, kdy poznáváš svět s nevidomými průvodci jen hmatem, včetně simulace ulice, to bylo fuj), byl moc zajímavý proces a byla jsem tam víckrát.

Psavec: Darko: LadyLoba: Mlčeti Zlato: syrda: Díky moc za přečtení a milé komentáře.

Yana: Do hloubky jsem to nikdy nezkoumala, co to předně přináší. Ale tmu a ticho ve svém životě určitě pro regeneraci potřebuju… já mám nechtěně svou soukromou terapii tmou a jde teda na dřeň, tak to pak nemusím vyhledávat cíleně:)

LadyLoba: Psavec: Yana: Děkuju za přečtení a komentáře.

Orionka: Jen se o něj nenechat připravit… někdy je to doslova boj o život.

Já nevím, mně to tak drsný nepřijde. Asi nevidím nic špatného na tom být něčí inspirace, naopak. Mám ráda ve svém životě lidi, který mě můžou něčím inspirovat... byť chápu, že tady je to myšleno spíš jako jednorázová inspirace. Ale ani na tom nevidím nic strašnýho... to je prostě život. Líbí se mi.

Tohle je fakt skvělý!

Ach ty múzy...nostalgická vzpomínka.

Já už ani nevím, kdo jsem v roce 2013 byla, natož štrachat po šuplíkách staré básně. Ale já přišla o vše, co jsem nedala sem, můj externí disk se záhadně "ztratil" v mém exdomově.

Ellen: Dandy: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Moc vám děkuji!

Yana: Jooo, jarní očista, líp bych to nevystihla :) Zbavila jsem se fakt pořádného kusu závaží. Děkuju!

Četla jsem ji už několikrát nepřihlášená, nějak jsem nestíhala se k ní vrátit. Ale stojí za to ten komentář napsat, protože je nádherná. A myslím, že je hodně obtížné na tohle téma psát bez patosu a přílišného sentimentu tak, abych zároveň vynikla hloubka i intenzita prožívaných emocí. A tobě se to povedlo skvěle.

Dobrý to je.

LadyLoba: Díky za přečtení. Jak říkáš, kdo ví... a kdyby tě to zajímalo, doplnila jsem do sbírky ještě III.

Jarda468: Děkuji.

puero: Ano, podle takových not hrají všichni. Ale doba nabízí nepřeberné množství melodií a do určité míry si můžeme vybrat kterou z nich chceme žít, nebo si alespoň uvědomit, zda se nám ta naše vlastně líbí - a vystoupit z toho. Netoužím nikoho vytahovat... ale to neznamená, že pozorovat podobné příběhy z venku ve mně nevzbudí emoce. Zvlášť když je rána ještě čerstvá. Tak moc čerstvá, že je až neuvěřitelné, že u stejného člověka už se může odehrávat zase znovu ten stejný příběh, jen s trochu jinými kulisami... ty náušnice a příjmení mají funkci symbolu, ale zároveň ani trochu nejsou nadsázka.

Přidala jsem ještě III., která k nim symbolicky patří, byť jsem ji původně chtěla vložit samostatně. Ale vlastně tu myšlenku trochu rozvíjí, jde zase dál, emoce už nejsou tak rozbouřené.

Hezké. Mám stejné odpovědi jako Hanulka, až na bod 4), to co je přeci hlína :-) Tu vůni miluju. Ještě by to tedy mohlo být tlející listí, ale sázím na tu hlínu.

Mně se náhodou líbí moc. Forma i myšlenka, zvláštní tíha v ní je.

Tak tomuhle rozumím až moc dobře :D