človiček: Původně byl ten závěr dost depresivní, protože jsem psala na etapy a závěr jsem vepsala ve chvíli, kdy právě ta voda opadla… bylo tam něco o návratu obloukem do sraček :D naštěstí se to ještě ve mně uleželo.

Orionka: Děkuju! Vlnky dávkuji každý den, jinak už bych snad ani nebyla:) Ale pořádná vlna, to už tu dlouho nebylo:)

Psavec: Orionka: Mlčeti Zlato: Dandy: Děkuji za milé reakce.

Sasanka: To se těžko vysvětluje, ale patří to tam. Někteří čtenáři v ní mohou najít jiný rozměr, ale pro mě je o překrucování reality, o vylhané verzi sebe sama i druhého člověka, kterou někdo šíří se záměrem druhého poškodit a sobě dodat “potravu” ve formě soucitu, lítosti či obdivu ostatních.

Miňko: To je zajímavý pohled a až se na ni zvládnu podívat s odstupem, zvážím to. Ale zatím je tam pro mě těch 5 řádků hodně důležitých. Díky.

Psavec: Mlčeti Zlato: Miňko: LadyLoba: Hanulka: Dandy: Moc děkuji.

puero: Díky za krásný komentář. Tu blahodárnost tam vnímám také, tak jsem ráda, že se přenesla, že jsi ji tam našel.

Psavec: Neu: Hanulka: Děkuji.

puero: Díky za vnesení jiného pohledu. A ano, tahle báseň není o těch důvodech, ale o těch pocitech a jsem ráda, pokud se je podařilo přenést.

Orionka: Tady jsem tu odpověď musela trochu odložit, rozkvasit původní myšlenku na něco stravitelnějšího. A nakonec mě to přivádí k tomu, že důvod smutnění z básně prostě vyčíst nejde, domyslet jde jen z kontextu jiných básní. Tak jako tak mě osobně přijde asi trochu nemístné hodnotit důvody či vůbec nárok druhé osoby na pocity smutku a truchlení. Ale rozhodla jsem se to brát prostě jen jako zvědavost (a neznalost) a odpovědět. Bez ohledu na specifika mojí situace (která je nadstandardně náročná), podobné pocity při střídavé péči prožívá hodně rodičů. Stýskaní je totiž cokoliv, jen ne dočasné. Znamená to přinejmenším chybět u poloviny Vánoc, narozenin, nebo třeba jen nočních můr, po kterých dítě potřebuje utěšit… a u dalších důležitých momentů.

Ano prosím! Tady se valí emoce a to já ráda. Slzopád je výborný novotvar. A báseň plná pocitů, kde se v některých můžu najít a jiným nerozumím, ale tak nějak je z toho cítím, a to me baví, to je moje oblíbená hranice mezi srozumitelně vyjádřenou metaforou a lehkým zastřením významu, to je pro mě nejvíc poezie - neotřelým spojením slov vyjadřuje něco, co se obyčejnými slovy nedá vystihnout.

Neotřele vyjádřeno, zajímavě velmi neromanticky, v něčem až skoro naturalisticky. Ta forma je s obsahem docela v kontrastu a to mě bavilo.

Mně to přijde výborný. Popisuje důležité, nepěkné a mnohdy přehlížené aspekty doby. A ta myšlenka v závěru je podle mě to, proč člověk četl celý zbytek básně. Krásně to k tomu směřuje a vykrystalizuje, o co v básni vlastně jde.

Četla jsem už nepřihlášená a bavilo mě. Dýchlo to na mě a zastesklo se mi, a to je plus, to si moc často nedovolím. Dík!

Hezky zachycený okamžik. Poetické, k zamyšlení, plné skvěle vystižených pocitů a obrazů.

O lidské malosti a bezvýznamnosti v kontrastu s majestátními úkazy přírody. Moc hezky se mi četla.

Mnoho zajímavých myšlenek, obrazotvorně vyjádřeno. Baví mě a i přes chmurnou náladu končí pozitivně, alespoň pro mě. Vnímám v ní to, nevzdávat se, ani když je život těžký, monotónní, není v ní dravá bojovnost, spíš se mísí znechucení až rezignace s přijetím stavu věcí v závěru. Takový mile nadějný je ten konec. Bavila mě.

Ještě bych se chtěla vyjádřit k obsahu. Vnímám to tak, že je v pořádku se ptát, ale je u toho dobré myslet na to, co popisuješ v prvních třech strofách a přistupovat k tomu tak (tedy s citem). A počítat s tím, že autor nemusí chtít odpovědět. :-) A také je fajn mít na paměti. že byť se jedná o velmi specifickou formu vyjádření některých myšlenek a pocitů, ne vždy je autor taktéž básnický subjekt, a i pokud ano, ani ty nejniternější básně nejsou (auto)biografie.

Dobrá myšlenka. Nějak by mi víc sedla a plynula bez interpunkce, ale to je jen věc vkusu/zvyku:)

Taky to je pro mě na hraně a možná i za hranou poezie, ale vyjádřeno je to dobře a výstižně.