 06.06.2025 12 82(12) 0 |
pořádně to rozjet a pustit řidítka
rozpřáhnout ruce
nebo je zvednout až nad hlavu
to už je frajeřina
ale ještě větší je zavřít u toho oči
a dál šlapat do pedálů poslepu
čas věčně zaprášeného asfaltu
a nesmyslných dětských lásek
slavní herci, co se najednou vynoří
v naší panelákové ulici
bezpečná hořkosladkost snění
co se k realitě nepřiblíží ani na kilometry
důvěřivá fantazie
ve které se může stát úplně cokoli
když je ti třináct a víš
že všechno teprve přijde
tenkrát nikdo doopravdy poslepu nejezdil
ani ti největší frajeři
to až dnes
rozpřáhnout ruce
nebo je zvednout až nad hlavu
to už je frajeřina
ale ještě větší je zavřít u toho oči
a dál šlapat do pedálů poslepu
čas věčně zaprášeného asfaltu
a nesmyslných dětských lásek
slavní herci, co se najednou vynoří
v naší panelákové ulici
bezpečná hořkosladkost snění
co se k realitě nepřiblíží ani na kilometry
důvěřivá fantazie
ve které se může stát úplně cokoli
když je ti třináct a víš
že všechno teprve přijde
tenkrát nikdo doopravdy poslepu nejezdil
ani ti největší frajeři
to až dnes
09.06.2025 - 09:33Dílko k zamyšlení a hned několika směry, bezstarostnost a důvěřivost mládí a zkušenosti, které svazují, být dítětem je tak jednoduché, taky být jednoduchým je jednoduché:-) Povedené!
08.06.2025 - 14:06Leslie: Strašně se mi líbí tvoje komentáře, jak vždycky o díle přemýšlíš a najdeš tam něco nového, občas i pro autora :-) Krásně jsi to vystihla, co by to bylo za život, aspoň občas ta řidítka nepustit a neucítit na tváři vítr.
08.06.2025 - 14:01koiška: Miňko: O vracení času můžeme uvažovat jenom hypoteticky, proto můžu taky hrdě prohlásit, že bych to vlastně nechtěla... ;-) Díky za komentáře!
08.06.2025 - 00:47To je super metafora, ten závěr je parádní. Ale pocit lehkosti a beztíže z ní nemám, spíš naopak. Pro mě je (nejen) o tom, jak jsme si jako děti mysleli, jak riskujeme těma našima hrama… a přitom největší risk a někdy zběsilá jízda bez drža je samotný dospělý život. Poznání, že zastavit to nemůžeš, ani když se zrovna řítíš z prudkého kopce a do očí ti šlehá vítr tak moc, že nevidíš. A jsme sakra dobří, že to zvládáme i když nezvládáme. A jo, nakonec je v tom i pořádná dávka odvahy a nutné důvěry, bez ní by to nebyl pořádný život. Dík:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bez drža : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vnitřní radost
Předchozí dílo autora : Čekání na lepší zítřky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o Le Jerrr :Jerry, nejlepsi kouzelnik!:-) a kamos, kteryho znam uz strasne dlouho.. na pohodu typek)
